Horský běh na Lysou horu 2015 - poprvé a NAPOSLED!

Nutno podotknout hned na úvod, než se pustím do líčení slastí i strastí tohoto závodu, že ono NAPOSLED v nadpise není rezignací, znechucením ani zahozením běžeckých bot do popelnice,  nýbrž prostým konstatováním faktu, že letošní, již jedenáctý ročník byl prostě poslední. A tomu odpovídala i trička s křížky i hřbitůvkem, ač při prvním pohledu jsem si myslela, že mi to tričko Luďa navrhl na míru, neb už dopředu tušil, že na tomto závodě pohřbím veškeré své běžecké ambice a sebevědomí. Na druhou stranu naštěstí jen to! Mohyla s člověkem mé velikosti by se při nějakém dalším závodu překračovala těžko. Ale pojďme hezky popořádku.
Poslední ročník jsme přišli uctít, a i nějakou tou slzou potu oplakat Deni, Ivon, Miro, Keňan, Berďa, Lenkačlenka s chlopem a já.  Možná by přišel i Jarynek, kdyby se na google+ nepodíval  až v deset ráno, kdy zjistil, že asi zazdil nějakou akci, a tudíž nás nepovzbudí ani nás nezvideodokumentuje, Orlík by možná taky dorazil, kdyby věděl, že se vyhrává pivo, a i prezydent by se určitě ukázal, kdyby ještě byl býval někdy běhal :-) :-)
Startovalo se v jedenáct. Už před startem jsem si uvědomovala, že má příprava tentokrát (vlastně jako vždy) nebyla zrovna běžecká. Celý týden vysedávat u maturity, zadělávat si na puchýře a oteklé nohy v lodičkách a závodit s kolegy tak maximálně v konzumaci chlebíčků a zákusků, abychom si obalili nervy a byli na studenty hodní, není ideální přípravou. A mé náhlé hnutí svědomí a 50km cyklovyjížďka ráno před startem se setkala jen s konstatováním: Ty nejsi normální, kdy ty z toho vyrosteš.  A ač Miro poznamenal, že jsem od posledního běhu zase vyrostla (čímž mě nepotěšil :-), musím konstatovat, že z blbých nápadů nevyrostu asi nikdy. Tak tolik k přípravě.
Pak už se odstartovalo, tradičně jsem se nehnala dopředu, to jsem ponechala na týmové jedničce Stošovi, ženských hvězdách týmu Deni a Ivon , šedé eminenci celého závodu, kterého před startem ani od startu až do cíle nikdo neviděl, a přesto nás skoro všechny předběhl - Mirovi - stálici předního až středního pole Keňanovi a na stoupající hvězdě týmu a na týmovou jedničku brousícím si zuby Berďovi. Od těch všech jsem si s úctou sobě vlastní udržovala odstup, a tak o tom, jak krásně dýchali, našlapovali a předbíhali soupeře, vám bohužel nemůžu říct vůbec nic. 

Ale ani mně se zpočátku nevedlo špatně, po roztržení startovního pole se mi dařilo držet tempo, praktikovat něco, co vzdáleně připomínalo běh, i do kopce a pomaličku předbíhat soupeřky. Rozhodilo mě až to, na co se všichni těšili, na co mě lákali už v autě a co považovali za zlatý hřeb – bubeníci a vuvuzela pod sjezdovkou. Zatímco se had soupeřů přede mnou v rytmu bubnů vlnil do sjezdovky, já jsem pokračovala ve svém rytmu um---ca---ca---um---ca---ca, kterému se bubeníci nechtěli přizpůsobit. A přestože bubnovali jistě krásně, a až budu dělat nějakou další akci pro Afriku, ráda si je najmu, tak na té louce a v lese mi to prostě vadilo. Má filosofie kochat se, poslouchat ptáčky, šum stromů  a růst trávy vzala za své.  Ale hnalo mě to aspoň dopředu, neb už jsem chtěla být z jejich doslechu, a možná přispěli i k tomu, že jsem zase pár soupeřů předběhla. Takže bubeníci, díky.
Pak však přišel kámen úrazu. Nejrychlejší mi utekli, pomalejší byli kus za mnou, přišel bod zlomu na kopci, mlha a já valila v přímém směru, místo abych to stočila zpět z kopce. Asi po dvou stech metrech jsem narazila na pokácené stromy v cestě a dva lesní dělníky. Chvíli jsem si myslela, že si Luďa vymyslel zpestření závodu a že proklestění si cesty je bodovaným stanovištěm na trati, takže jsem se začala sápat po motorové pile jednoho z dělníků, ale jejich nechápavé pohledy a ujišťování, že přede mnou tam opravdu žádných 200 lidí neproběhlo, mě přesvědčily, že běžím špatně. Takže čelem vzad a rychle zpátky.  Když jsem se dostala znovu na trať, všichni, s kým jsem soupeřila, už byli v trapu a já se propadla aspoň o třicet míst. To jsem míjela 6 km a napadlo mě podívat se na své krásné nové všeměřící  hodinky. Čas ukazoval 35 minut, tak jsem se v duchu pochválila, že to je pořád ještě víc než dobré a že rubu hezky – když jsem na hodinky ale koukla na 8. kilometru a ony ukazovaly stále 35 minut, pochopila jsem se, že jsem je nechtěně stopla a že to vůbec není tak dobré.
Navíc se začal ozývat prosezený maturitní týden, všechny ty zákusky a chlebíčky, nohy tuhly, kyčelní bochánky začaly bolet a síly na znovupředbíhání všech dříve předběhnutých prostě došly. Navíc se proti mně, jíž na cestě dolů, objevil Dědek Beskydský. A to mě dorazilo (to, že běžel jen kratší  5km trasu jsem se dozvěděla až v cíli). Takže jsem se sice snažila dále, ale ten pravý bojový duch ze mě vyprchal a motivací se stalo dosáhnout cíle. A to se mi povedlo. V cíli už čekali vymrzlí rychlíci našeho týmu, takže rychle oblíknout, občerstvit se, počkat na Lenku – její doběh mě opět přesvědčil, že není důležité běžet nejrychleji. Ač naše oddílové běžecké pole uzavírala, její proběhnutí cílovou páskou nešlo přehlédnout. Luďovy ovace a plechovka piva, kterou jí, jako jediné, hned nějaký chlápek vtiskl do ruky (jsem zvědavá, jak to Robertovi bude doma vysvětlovat :-) ), mě přesvědčily, že na to příště musím jinak :-)
 
No a pak už jen seběh, a jelikož trasu optimalizoval Berďa, tak jsme běželi pod heslem naokolo je to blíž. Ale každý sám svého štěstí strůjce – Berďa tak prošvihl twins ve sprše:-) Naštěstí neprošvihl polívku, což je pro něj aspoň půlka radosti. Pak jsme si dali společně všichni kafčo, nahlédli do harmonického soužití dvojčátek a jejich sesterského půjčování si oblečení :-)  i do kuchyně Wagner´s family, neb to, jak Robert zhubl, nešlo přehlédnout :-)  a následovalo vyhlášení. A pak už rychlá cesta domů, neb mě čekal další večírek…. a na večírku……chvilka napětí……  jsem se přihlásila na další závod – Salomon Dolní Morava. Takže ač mé běžecké ambice byly tímto během  pohřbeny, chuť běhat zůstala. A navíc když je člověk pomalý, pořád je kurde šance, že může přydat!!!! Ale i to podřystání a vzájemná podpora s pajtášky z VZS za tu námahu stojí!!!!!!!!! A když něco končí, a to Horský běh na Lysou fakt končí, něco jiného začíná. A kde se běhá, tam pajtášci z VZS nesmí chybět!! Takže ať Luďa vymyslí cokoli, my budeme asi zase při tom :-)

A pro detailisty a milovníky statistik:
41. Stoša  - 1:07:42 - 25. v kategorii
68. Deni - 1:13:02 - 4. v kategorii
86. Miro - 1:16:06 - 48. v kategorii
107. Ivon - 1:18:40 - 7. v kategorii
139. Berďa - 1:24:20 - 76. v kategorii
145. Keňan - 1:25:23 - 34. v kategorii
212. Míša - 1:38:19 - 10. v kategorii
238. Lenkačlenka - 1:49:40  - 14. v kategorii


Výsledky
 

16 komentářů:

  1. Porad nekde ctu, ze jdes/bezis na Lysou a presto na ni zabloudis? Ty chces v teto cinnosti vynikat a porazet takove osobnosti, jakymi jsou El Prezydent ci jeho prava ruka Los Berdos?! ... Zahravas si s ohnem! :D Priste at nebloudis a rubes rychle v trasovem smeru!!!
    BOBika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na Míšinu obranu musím poznamenat, že vrchol Ostré hory byl celý v mlze a tudíž zabloudit se dalo. I když mi není zcela jasné jak zdolala dlouhé mlíko natažené mezi stromy, které jsem měl ve výšce pasu. Zřejmě ho jen lehce přehopsla.
      Stoša

      Smazat
    2. Asi musím říct Luďovi, aby dělal zábrany i pro mou výškovou kategorii, co překročím, není zábrana :-) :-) Ale fakt tam pokračovala cestička i rovně, a bez zábrany, a má ženská logika rozhodla, že pravděpodobnější je běžet dál než to lomit zpátky :-) :-)

      Smazat
    3. V tomhle se musím Míši zastat, mlíko tam nebylo. Aspoň já ho neviděl. :-)

      Smazat
  2. Miso, opet uuuzasne poctenicko! Dekujeme za zprijemneni pocmurneho nedelniho rana ve Svajcu. ;) A proc se to bezelo naposled?! Kac

    OdpovědětSmazat
  3. Bobiko, tož chlapi valí nahoru za Vlaďkou a já do hlubokého lesa za chlapy s motorovou pilou :-) :-) život je otázka priorit. A kdo mohl tušit, že když vyběhnu na kopeček, mám běžet skoro stejným směrem hned zase dolů??? copak jsem nějaký kličkující zajíc, dám si směr a rubu :-) :-) A Kačko, prý už se Luďa nechce hádat s ochranáři, ale chystají něco pikantnějšího :-) :-) pokud se teda jen nebude s prezydentem válet v Toskánsku :-) :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Bylo pěkně :) posílám odkza na výsledky:
    http://behnalysou.cz/cs/results/race/2015/part/7

    OdpovědětSmazat
  5. Včera jsem komentoval, že všichni se běželi své, ale ty jsi se Míšo flákala. A už je mi to jasné, ty chodíš na hodiny orientace k Berďovi :-D. Nicméně je vidět, že máš slovesnost vlohy ;-).

    OdpovědětSmazat
  6. Míšo, článek jako obykle skvělý. Ale to, že jste kvůli mně běželi naokolo je tak nehorázné obvinění, že se mi to snad ani nechce komentovat. :-D Trasa, kterou jsem zvolil já, měřila 8,2 km. Trasa, kterou byste běželi beze mě, by měřila 9,1 km! Takže svou úlohu optimalizátora jsem splnil! :-D

    OdpovědětSmazat
  7. Výborný článek, Míšo! Gratulace všem k úspěšnému zdolání Lysé. Nejhodnotnější výkon podle mě předvedla Ivonka, jen tak ze srandy a bez tréninku, pouhé 2,5 minutky za Mirem, který trénuje dost. Prostě styl Wiatr.
    Já jsem si běžel velice dobře, dokonale jsem si rozrvhnul síly až do konce. Sjezdovku jsem si poprvé a naposled užil v celoběhu a vlastně i celou trasu. Tenhle závod mi bude asi docela chybět. Ale nic nám nebrání v tom, rubat ji tréninkově.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Honzíčku, mě zachraňovalo aspoň kolo a tělocvična v práci, když už nešlo běhat ;-).

      Smazat
  8. Byl to opravdu nádherný závod, dost mě mrzí, že už ho nikdy nepoběžím. Trasa neměla chybu, počasí na běh luxusní, lidi úžasní. A Míšo, super článek! Fakt jsem se hodně nasmála!!! :-D.

    OdpovědětSmazat
  9. Přesně tak to bylo, Míšo výborný článek, řezala jsem se fest, ty jsi týmový reportér prostě....Jinak Míša se během závodu skutečně pokusila zinscenovat scénku "Lysohorský masakr motrovou pilou", avšak potencionální masový vrazi, alias lesní dělníci s pilami, vidíce sveřepý Míšin výraz ve tváři, rozhodli se páchat dobro a poslali Míšu zpátky na trať...Závod to byl pěkný, trasa je fakt moc hezká, počasí nakonec super, nicméně se mi opět potvrdilo, že hory miluji turisticky, nikoli však běžecky...Už se na vás těším při dalším závodě...

    OdpovědětSmazat
  10. Berďo, pokud ses teda nesekl ve výpočtu (neb i to by nebylo zas až tak neobvyklé:-) :-), tak se omlouvám za mystifikaci, ale ta cesta dolů byla fakt nějaká dlouhá, na tom se shodli i Robert s Lenkou, tak nevím, zda by ti někdo ten výpočet neměl zkontrolovat :-) :-) příště si vezmu zase své chytré všeměřící hodinky a zase to zcela přesně změřím :-) :-) :-)
    Jarku, tož to, že se flákám mi příště řekni do očí a já ti naservíruju takový diktát!!!!!!!!!!!!!!! :-) .-) ale máš pravdu, uznávám, od toho seběhnutí z trasy jsem to flákala a předběhla mě i nějaká tlustoprdélka s batohem na zádech :-)
    Leni, kdovíkolik potenciálních vrahů svým sveřepým výrazem přivádím k dobré cestě ve škole a tobě tak ubírám práce:-) :-) ale snad se ti Dr. Voštěpi samým šokem nepořezali vzájemně, ty pily pak nějak ztichly :-) :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já to nepočítal, údaje mám z mapy.cz. A kdybyste furt nežvanili, Lenka si nestěžovala, že jí bolí nožičky a nechtěla furt pít pivo a vůbec kdybyste přydali, tak by cesta byla kratší. :-D

      Smazat
  11. My jsme nežvanili,ale dřystali!!!A o pivo 🍺 jsem se s vámi chtěla podělit...A navíc jsem neříkala,že cesta dolů je delší,neb mé Garminy hlásili na sestup 8,6 km😊

    OdpovědětSmazat