Peklo v Olomouci

A to doslova!!! Letošní olomoucký půlmaraton byl medializován jako nejlépe obsazený půlmaraton na světě, jeden z nejkrásnějších závodů u nás, zlatá známka atd. Vrcholem večera měl být vedle Keňanů také třeba Leoš Mareš v rámci charitního běhu a další známé tváře - Vojtěch Bernatský, misska Eva Čerešňáková, reportér Jan Tuna, Jacob Bína a nevím kdo ještě.

Přes týden panovala velká horka, která v sobotu kulminovala. Na dálnici mi teploměr hlásil 38 st, cesta měla 50 st. Olomoucký půlmaron měl být pro mě vrcholem běžecké sezony, poctivě jsem trénovala a i časy nasvědčovaly tomu, že by to mohlo být pod 2 hodiny (tajně jsem očekávala 1:55 – 1:57). V sobotu jsem si už tak jistá nebyla, přece jen to horko nebylo optimální. Od rána jsem poslouchala kázaní maminky – učitelky o špatném vlivu na zdraví a tragické scénaře o mém kolapsu a co potom ty naše nebohé děti. Děti i naše jsem vzala s sebou, aby si tu atmosféru užili.

Z našeho oddílu jsme se na start postavili já, Martin, Berďa, Pája, Filip (zastoupil nepřítomného Homoláče) a Petra. Protože jsme se do Olomouce dopravovali ve třech skupinách, sraz jsme měli domluven až v 18:30 na Dolním náměstí u kašny. Bohužel nám setkání nevyšlo a neexistuje ani hromadná oddílová fotka ze startu. Potkala jsme se jen s Martinem.

V 19:00 odstartováno. Slibované bouřky nikde a tak za již tradičního znění Vltavy vybíháme. První kilometr byl díky mému výchozímu postavení takový šouravý a pak jsem až běžela. Držela jsem si tempo cca 5:30 – 5:50 na kilometr. Bylo mi docela dobře. Atmosféra byla úžasná, lidé kolem trati povzbuzovali, lidé na periferii nás kropili hadicemi a konvemi ze zahrad. Pila jsem, jak to jen šlo. Na cca 11 - tém kilometru mě předběhli vodiči na 2 hodiny a přestala jsem jim stačit. Nešlo to. Cítila jsem, že na osobák to asi nebude. Kolabující běžci kolem mě mi na optimismu nepřidali a tak jsem se rozhodla hlavně doběhnout a na čas se vykašlat. 12. – 16. km byl o přemáhání a pak se mi stala veselá příhoda: potkala jsem Leoše Mareše!!! Byl strašně vtipný, celou cestu dělal blbiny, klobouk dolů. Nejsem jeho skalní fanynka, ale je to fakt borec. Ty jeho hlášky mě úplně dostaly. Zrovna když se chystal jakože nasednout na tramvaj, stačila jsem si s ním plácnout a pozdravit se :-). Posledních 5 kilometrů jsem doběhla v dobré náladě, hlavně přežít. Výsledný čas byl něco přes 2:10, ale v cíli zklamání vystřídala radost. Na konci trati mě navíc povzbudily naše děti s babičkou a dědou a babička, ta si evidentně oddychla, že ty houkající sanitky neodvezly mně.

Po závodě nastalo „déja vu“ jako před 3 lety. Tentokrát jsem blinkala až v Ostravě. Špatně mi bylo celou noc a učitelnica mě přísně kárala: „No to mi řekni, že je to zdraví prospěšné…!!!“ Ráno jsme se otřepala a řekl si, že zkusím tu dvouhodinovou hranici prolomit jindy J. Mám fajné zážitky a záznam na videu s celebritou! (video je velké a tak jsem z něj pořídila na památku aspoň nekvalitní fotku).

Mějte hezké léto! Nikola

Český běh žen 2016

Český běh žen je závod, který se v Ostravě pořádal letos počtvrté. I když je pro pánskou část VZS diskriminující, na startu desítky jsme se sešly s Petrou Schw., pětku běžela také Petra Šustková a Iva 2,5 km. Závody se konaly za velkého horka navíc po skvělé oslavě Berďových a Stošových čtyřicátin a tak byl docela náročný (nazpomenu na přísný výraz a tón paní ředitelky „Jako Niky, ty chceš zítra běžet?“ …když jsem ochutnávala Demenovku…). Závod je určený pro holky různého věku i výkonnosti, královskou disciplínou je závěrečná desítka. Moje ambice byly zvládnout ji pod 57 minut.

13:20 jsme s Jakubem Kohákem, maskotem tohoto běhu, odstartovaly. První pětku jsem zvládla cca za 27 min a běželo se mi dobře. Příjemné byly úseky kolem řeky v chládku, zato vyprahlé dlažební kostky v centru docela zmáhaly. Druhé kolo už bylo horší, hlavně poslední kopec. Doběhla jsem v čase 55:10 a úplně jsem hořela. S časem jsem spokojená. Během cesty jsem nepozřela žádnou vodu. Pokud běžím méně jak hodinu, pít nepotřebuji. A hlavně by mi občerstvovačky ubraly sekundy!!! Petra závod zvládla za 47:01 min, celkově 8. místo a 2. v kategorii!!! Peťa Šustková – 28:26 a Iva – 16:26. Berďa nás přišel povzbudit a konstatoval, že se mu líbí takový závod, kdy je v roli diváka. No bodejž by ne, tolik bab!

Celkově hodnotím Český běh žen jako pěknou akci :-), i když je hodně komerční, občas to neuškodí!

Magický Krakov - 15. 5. 2016

Týden zakončený Krakovským maratonem a začínající pondělkem 9. 5. 2016 byl pro mě průběžný už od pondělí. V pondělí kulaté narozeniny a poslední přípravy na úterní habilitační přednášky, v úterý samotná habilitace, pak jsem se trochu vzpamatoval a v sobotu hurá do Krakova na nedělní maraton. Do Krakova jsme jeli třemi auty ve složení já, Lenia, Peťka, Honza, Martin, Django, Orel, Pája, Bob, Kačenka a Elenka. V Krakově jsme našli náš hotel a na recepci ukázali mezinárodní rozhled i schopnost naslouchat, protože jsme plynně komunikovali v angličtině, polštině, češtině i němčině a přesto jsme se dokázali ubytovat. Zašli pro startovní čísla, snědli těstoviny své i těch, kteří měli běžet a nakonec vůbec nepřijeli, a prošli se po městě. Pak jsme dlouze hledali restauraci a když jsme ji našli, tak jsme pili a jedli až do večera. Následoval ještě míting u mě na pokoji, kde jsme vše domluvili a následoval odchod do vlastních postelí a spánek, který aspoň mě dost chyběl celý týden.

V neděli ráno jsme se sešli u recepce a našla se dokonce i Míša a Oli, které sice přijely se svým pánským doprovodem již v sobotu, ale měly svůj program i s pány. ;-) Pak následovala cesta na start, předstartovní protažení, předstartovní focení a předstartovní zimečka. A v devět hodin následoval START.

Maraton v Krakově je dvoukolový. Probíhá se centrem města kolem hradu, hodně úseků se běží kolem Visly a hlavně je fakt dobře zorganizovaný. Občerstvovačky jsou krásně dlouuuhé, je tam všeho dost a pořadatelé to ochotně nabízejí. Tedy až na sůl, ta je v Krakově nad zlato. :-) A hlavně jsou v Krakově výborní fanoušci a skvělé kapely, které mi hodně pomohly. Když už jsme u fanoušků, tak chci zmínit i naše. Přes SMS nás podporovali Koudy, Ivon a Ulča. Můj speciální dík patří Deni za její dárek - motiv z Malého prince a heslo "s vírou, nadějí a láskou ve věci příští" - který mi poslala, mě hnal dopředu celou dobu až do cíle. A hlavně mě hnal Martin, který mi dělal prvních 35 km parťáka a vodiče. A byl naprosto skvělý! No, a na trati byla hlasitou podporou Kačenka a Jarek, který vyjel v půl čtvrté ráno na kole a nečekaně se objevil na trati, vše vtipně glosoval, fandil a točil. Dalšími fanoušky v Krakovských ulicích byly Oli a Míša.  

A teď něco k našim závodníkům:
Vzadu nás jistil Orel, který to nakonec zvládl, doběhl do cíle a byl jen o pár minut horší než naše Deni na Perun SkyMarathonu, který se běžel 7. 5. Vzhledem k tomu, co vše v sobotu snědl a vypil, to považuji za neskutečný výkon!

Stabilní výkon podali Django a Bob a i přesto, že na trénink neměli moc času, to v pohodě doběhli v pěkném čase.

Peťka běžela svým klasickým stylem na design "vystrčený zadeček, předkloněný hrudníček" a do cíle doběhla v pohodě, zcela odpočatá a plná svých ostrých vtípků.

Parádní vstup do závodu předvedla Pája. V druhé části ji potrápila krize, ale i tak dorvala maraton ve skvělém čase, za který zaslouží hluboké uznání!

Díky Martinovi preciznímu vedení jsem dobře běžel i já, i když mi to vydrželo jen 35 km. Pak už přišla krize, křeče, vyčerpání. Spasilo mě až povzbuzování kapely na 38. km a pak čokoláda na 40. km. Čas pod 3:30 to nakonec nebyl, ale i tak mám krásný osobák, který bych vůbec nečekal.

Martin měl před maratonem dost zdravotních obtíží, a tak na nějaký pro sebe excelentní čas nemyslel. Nakonec ale všem ukázal jaký je závodník. 35 km mě skvěle tahal a když jsem odpadl, tak dokázal zcela bezpečně zaběhnout pod 3:30. Prostě běžecký suverén.

Honza se pokusil dát maraton pod 3:00, ale poměrně silný vítr mu to nedovolil. Krakovský maraton je krásný, ale trať kolem řeky má své nevýhody. Prostě tam fouká. Honza sice pod 3:00 nedal, ale stejně ukázal, kdo je týmová jednička. :-)

A jako poslední si nechávám Leniu. Na startu do toho práskla a vydala se s Pájou vpřed v zatraceně rychlém tempu. Pak sice trochu tuhla a kolem 33. km jsem šel s Martinem dokonce na chvíli před ní, ale v neděli byl Krakov její. V závěru přepnula na vyšší obrátky a konečně to dokázala. Dala maraton pod 3:30. Byl to prostě Lenin MAGICKÝ KRAKOV!


Výsledky

Vychlazený Krakow

foto

Běh osvobození Ostravy – I AM BACK!!!

V neděli 8. 5. 2016 se konal již 37. ročník Běhu osvobození Ostravy. Jak je vidno závod, který má tradici, se začal pořádat, když někteří z naší partičky třicátníků ještě  nebyli na světě :-). Běží se od památníku v Hrabyni, do Háje ve Slezsku, přes Dobroslavice a Plesnou do Poruby na stadion Arrows, fakt moc hezká trasa. Trať má necelých 14 km, i když oficiálně má mít 15 km. Tento závod jsem běžela už před dvěma lety, ale to se kvůli nějakým dopravním omezením běželo podél hlavní cesty. Je jen škoda, že se vždy kryje s pražským maratonem a nemívá tak velkou účast. No nevadí, mně se to tentokrát oplatilo, ale o tom později.

Na start jsem se postavila z našeho oddílu pouze s Djangem a ten se obětoval a běžel se mnou – on na pohodu a já na své maximum. Ale děkuji, doufám, že mu tyto kilometry pomohou k nějakému slušnému krakovskému výsledku. Výstřelem z historické zbraně (trochu jsme se báli) závod odstartoval sám honorární konzul Ruské federace Aleš Zedník.

S Djangem jsme běželi spíše vzadu, ale s výsledným časem 1:16 jsem spokojena. Na mé poměry slušné. Trať je zvlněná, hodně rovinek a seběhů, nejhorší bylo stoupání z Háje do Dobroslavic. Ten kopec nemám ráda ani na kole, protože vypadá nenápadně, ale je strašně táhlý a dlouhý. Tam jsem dokonce předběhla nějaké běžce a jednu běžkyni a to mi zaručilo třetí místo v kategorii. Na vítěznou Petru Pastorovou to byl výkon samozřejmě o několik tříd horší.

Vyhlašování výsledků provázel chaos, a podobně jako na horské výzvě, i zde to pořadatelé zase popletli. Kurňa když už se mi nějakým nedopatřením povede dostat se na bednu, tak oni normálně zapomenou. Ale to já se zase nedám a moje soupeřka naštěstí hrála fair play a tak se nakonec vše vysvětlilo a v dobré obrátilo. Jen jsem teda přišla o ten ceremoniál :-(.

A já? Jsem zase zpět! Od prosince pilně trénuji a je to fajn. Po roce, kdy jsem se tak nějak hledala, běhat mě nebavilo, nová práce, frmol s dětma, škola školka atd. jsem se vzchopila. Musela jsem odstranit nějaká kila nadváhy, vybojovat si doma čas pro sebe, který rodina respektuje. Vřesinské večery indiánského běhu ve cnotě, sněhu, dešti, kdy jsem trénovala spíš svou hlavu než tělo, se oplatily. Mám radost. Další meta je půlmaraton pod dvě hodiny v červnu v Olomouci, držte mi palce :-) a kurde přydejte.

Výsledky

KTRC Ostrava 2016

       Ve středu jsem čistě náhodou zjistil, že v sobotu 30.4.2016 se koná zajímavý závod v Ostravě. Jde o trailový závod na 12km se startem, cílem a zázemím v prostorách Trojhalí Karolina. Trasa probíhá kolem Slezskoostravského hradu, vybíhá se na haldu Ema a také se běží podél řeky Ostravice s otočkou v Komenského sadech. Pořadatelé uvádějí i převýšení okolo 200m. Neváhal jsem ani minutku a na závod se zaregistroval. Nebylo ještě přihlášeno ani dvěstě lidí, takže startovné za tři stovky a platba až na místě v den závodu. Chystal jsem se sice na chalupu k rodičům v pátek, ale rovněž jsem cítil jedinečnou šanci si tento závod vyzkoušet.
       Takže v sobotu o půl šesté ráno vyrážím jen na lehký klus se psem do lesíka, zjišťuji, že mě tahá levá achilovka, ale po třech kilácích to mizí. Pak si dávám ranní sprchu a kapučínko, snídaňové jablíčko si beru sebou cca na hodinku před závodem, protože sprinty se chodí na lačno, abych se z toho nepotentoval. V osm vyrážím s Filipem z L.A. (Lesní Albrechtice), abych před devátou byl v Trojhalí. Všechno jde docela hladce, Filip se zabaví na skateboardu, protože v dvojhalí jsou nějaké ty rampičky a já si střihnu závod pro radost. Těším se, protože to je zase něco nového v důvěrně známém okolí a to mám rád. Počasí je zcela ideální, nemám žádné ambice, jen běžet kolem 55minut, aby Filda dlouho nečekal. Atmosféra před desátou pěkně houstne, spousta nažhavených lidí se různě rozcvičuje, rozběhává a medituje tváří vstříc sluníčku. Pak se seřadíme mezi haly pod oblouk a vyrážíme se startovním výstřelem na trať. Fakt se nikam nehrnu, nejsem nastaven to drtit, ale hlavně si užít pohyb a běh. Spíše jako bych šel nějaký ostrý trénink. Nejdříve od trojhalí překonáváme přes starý most Ostravici, sbíháme pod cyklostezku až k řece a běžíme k soutoku s Lučinou, kde je trasa pěkně upravená, vysekaná tráva a lopuchy, přebíháme cyklolávku přes Lučinu k hradu, obíháme hrad a pak zase zpět k řece. Tady poprvé nasazuji do vyššího tempa, protože se cítím výborně, achilovka už je zahřátá a nebolí. Po lávce přebíháme přes Gagarinovo náměstíčko a uličkami se klikatíme až pod haldu. Zde přebíháme nejdříve přes severnější hrbolek haldy, pak krátký, ale prudký seběh, kde na zhruba deset vteřin zakufruju, ale pozici neztrácím, rychle se vracím po správné stezce a přebíháme k hlavnímu vrcholku. Je tam už výživnější stoupání, ale chůze tam nemá žádný smysl. Pak je drsný přímočarý seběh z haldy, kde někteří padali, ale jen asi sto metrů a hned se to mění v lesní pěšinu, ovšem v zatáčkách je nutno šikovně manévrovat. Brzy se zase připojuji na silnici a chodníky a sbíhám až k Slezské radnici. Pak ještě nějaké ty schody kolem tanku a obloučkem zase hned dolů na Gagarinovo nám. a přes lávku až na druhý břeh. Běžím Komenského sady pár set metrů a následuje otočka dolů až k řece a zpět k lávce Unie a hradu. Zbývá asi dvou kilometrová rovina, valím už naplno, protože pár desítek metrů za mnou je nějaký solidní pronásledovatel. Později zjistím, že z mé kategorie. Tempo se dá udržet a dá se říct, že si hlídám umístění. Před Karolinou naposledy přeběhnout pětimetrový val a jsem v cíli. Kousek za obloukem mě už čeká Filip, plácneme si, jedno malé obejmutí a navíc mě chválí, že jsem tu rychle. Oficiální čas je 51:57, zvítězil samozřejmě borec z Třinca Licháč fanTom z Lysacupu za parádních 43:48. Když jsem se konečně trochu srovnal, napil a snědl nějaké těstoviny, tak jsem od kamarádů zjistil, že visí průběžné výsledky a že si dokonce vylezu na bednu za 2.místo v kategorii. Což je bezva, protože zase tak často se to neděje. Ovšem hlavní zážitek je ta samotná trasa a jsem moc rád, že jsem zase poznal Ostravu trochu jinak a všem ostatním mohu jen doporučit.

JEŠTĚD SkyRace

Datum závodu: 14. 4. 2016

Parametry: 24,5 km, 1550m+

Účast: já a Deni, Beskydští Nomádi (Hanka, Tom, Martin)

Tento závod se díky dobré propagaci vrývá nenásilně do povědomí úplně všem. I těm, kteří se ho snaží z nějakého důvodu neregistrovat - tedy i mně. Ještěd, Perun, Čtyřlístek. Nebude toho moc? Únava s končícím LysaCupem myšlenkám na závodění příliš nenahrává, Ještěd SkyRace se tak beznadějně vyprodává, moje jméno ve startovní listině chybí. Váhat se v tomto případě nevyplácí. Březnová viróza mě vnitřně utvrzuje v tom, že na Ještěd si budu muset rok počkat.  Zlomená a demotivovaná z neschopnosti se zase rozběhat sleduju z povzdálí přibývající info a sama sebe přesvědčuju, jak je vlastně dobře, že nebudu startovat...

Týden před závodem mě z melancholie nenápadně vytrhává Deni: koukni, někteří prodávají startovky... Forma, neforma, najednou je těch důvodů proč jet tak moc!!!

Den před startem. Telefonuju na všechny možné pobočky České pošty, centrální sklad, dokonce volám i samotnému řidiči rozvážející balíčky. Hodinu před domluveným odvozem do Liberce vyzvedávám ztracený balíček s botami. No nic, tak si je rozběhám během závodu. Mám na to 24 km. Obouvám je aspoň na cestu. V autě pak zjišťuju, že podobně jsme na tom hned 4 z 5tičlenné posádky. My z Beskyd se toho nebojíme! :-)

Cesta s Beskydskými Nomády mi i Deni rychle a příjemně utíká. Hanka, Martin a Tom nejsou jen skvělí běžci, ale především fajn lidi, kteří se naštěstí nezavírají jen do bubliny běhu, a tak se ze společné cesty na závod stává krásný výlet zpestřený návštěvou kavárny v Litomyšli, nedělním pozávodním výšlapem na Ještěd s ochutnávkou tamní kávy a nostalgickou zastávkou na kávu v Olomouci při cestě zpět. Ano, máme rádi kávu :-).

Předzávodní pohodu dotváří perfektní zázemí kilometr od místa startu. Večer stíháme ještě krátkou procházku, zkoukneme část prvního stoupání, pak už jen šetříme síly. Ranní mírný deštík nás nemůže nijak rozhodit, po rozběhání zjišťujeme, že je navíc celkem teplo a z hlediska počasí se není čeho bát. Na start se vydávám přesto s velkými obavami, fakt se bojím, a i když reálně vlastně není čeho, o nic nejde. Cíl je jen dokončit, sen je první desítka žen, a když to nepůjde vůbec, tak aspoň potrénuju přece na Peruna. Je zvláštní, jak si sama dokážu udělat z radosti stresující záležitost, a vlastně úplně zbytečně.

Vybíháme. Míříme širokou pozvolnou cestou ke skokanským můstkům, následující úvodní větší stoupání dává tušit, že závod nebude zadarmo. Po kilometru sbíháme po sněhovém podkladu opět dolů a napojujeme se na lesní pěšinu. Trasa pokračuje nezvykle dlouhou skoro „atletickou“ pasáží, příjemný běhatelný trail mi ale dává celkem zabrat. První polovina vedoucí po zpevněných cestách nebo lesních pěšinkách je opravdu hodně běžecká a pocitově mi moc nesedí, na to nejsem fakt asi pořádně rozběhaná. Zbytky sněhu na hřebenech mě zavedou ve vzpomínkách do Beskyd. Druhá „skyrunnerská“ polovina, ve které se dvakrát objevíme na Ještědu, je opravdu krásná. Možná ji tak vnímám díky větší fyzické pohodě, ale bavila mě mnohem víc. V závěru stoupání se dostáváme na kamenitou suť, po čtyřech lezeme vzhůru a je jen dobře, že přes mlhu nevidíme, jak moc vysoko se musíme dostat. Seběh je příjemnou změnou, navíc i v Beskydech máme mnohem drsnější úseky, takže si tyhle části celkem užívám. Asi by bylo dost zajímavé, kdyby trasa byla vedena opačně a my bychom museli slézat strmé pasáže, kterými jsme stoupali. Druhý výběh, v mém případě výstup, je výživnější, závěrečná pasáž je delší a zaručuje intenzivní prožitek každému závodníkovi. Poslední pár kilometrů a seběh strmě dolů po travnaté sjezdovce tělo už snadno nepřijímá, ozývají se lehce křeče, přesto je to paráda - vím, že se do cíle dostanu.

Dobíhám jako 8. žena v čase 2:41:36, celkově 95. místo. Deni s Hankou dobíhaly téměř společně, pyšní se 5. a 6. nejlepším ženským umístěním s časy 2:34:07 a 2:34:10 (celkově 71. a 72. místo). Tom si vybojoval 10. místo časem 2:08:46, Martin se na závod hodně těšil a nastoupil i přes virózu s odhodláním to zkusit, kdyby to přece jen šlo. Nakonec to i běželo, ale ne úplně podle představ, a tak zvolil rozumné rozhodnutí – dát prostor tělu k úplnému uzdravení a pošetřit síly na jiný závod.

My tři beskydské ženy jsme se brzo setkaly v prostoru cíle a všechny jsme jen zářily a byly opravdu šťastné, že jsme to zvládly :-). Tom může být taky víc než jen spokojený. Navíc, oficiálně vyhlášenou soutěž mezi běžeckými oblastmi (každý závodník měl možnost zastupovat Prahu, Liberec nebo Beskydy) vyhráli Beskyďáci, kteří si to aspoň na pódiu pořádně užili a následně to oslavili (výhrou byla piva a taky třílitrová vodka) ;-).

Radost z výkonů a všudypřítomná pohoda, která se mezi závodníky linula, byla asi tou největší vizitkou dobré akce. Skvělé jídlo, vyhlášení nejlepších a pozávodní program byl příjemnou tečkou celého závodu. Samozřejmě, chyby byly (ač naši skupinu neovlivnily), ale zpětná vazba a hlavně vůle a schopnost organizátorů na zpětnou vazbu reagovat posune určitě celou akci ještě o level výše. 

My pojedeme za rok určitě znovu!!!

 Výsledky zde