Chovejte se slušně

Dne 7.12.2010 jsme se s kamarády a členy Běžeckého oddílu Vodní záchranné služby ČČK Ostrava zúčastnili Přeboru Vysoké školy Báňské – Technické univerzity Ostrava ve veslování. Byli jsme čtyři – Jarek propagátor, Malča koordinátor, Břéťa informátor, já normátor a pátý závodník z FK Jiří nervozátor.

Rozhodl jsem se napsat tento článek zcela klidně, bez emocí, suše, slušně, bez vtipu, bez nadávek a napadání soupeřů. A to především proto, abych dokázal, že takový článek se napsat dá, a že není třeba používat slova jako třeba prdel. Takové slovo a spoustu dalších neslušných výrazů použil ve svých říkankách tvůrce stránek bývalých Fialových Kober Jaromír Pigula. Takových metód já jsem dalek.

U vchodu jsme slušně pozdravili, zaregistrovali se, zaplatili startovné, a pro jistotu ještě jednou pozdravili slečnu, která nás registrovala. Jarek si slečnu také nafilmoval a Jiří o ní potom ještě nějakou dobu mluvil. Slečna byla mladá, sličná, s nevinným pohledem a krásnými ňadry, jak říkali kamarádi. Když jsme se všichni převlékli do sportovního oděvu na pánských toaletách, řádně a úplně se vymočili a umyli si poté ruce, vrátili jsem se zpět do sálu. Po doplnění potřebného množství tekutin jsme se šli rozveslovat. Břéťa se šel rozveslovat a nás rozveselovat. Zasedl na stroj Concept 2 poprvé ve svém životě a chtěl nám dokázat, že jej vynalezli bratranci Veverkové z Rybitví. Ti, jak je obecně známo, vynalezli ruchadlo. Jarek seděl na veslici podruhé a podobal se Břéťovi. Malča radil Břéťovi, já Jarkovi a Jarek všem. Poté nás Malča přihlásil k vlastnímu závodu.

Vystoupili jsme na podium po čtyřech schůdcích, já se uklonil, zvyklý to v záři reflektorů udělat vždy. Znovu jsme pozdravili slečnu, ona nás již ne. Na podiu stály čtyři veslice, každý jsme proto osedlali jednu. Jiří Závodný z Fialových Kober alias Jiřin, Jiřina neboli Závoďák, Závodnička nebo Závodnička pětka porazila dědka se rozhodl celkem správně jet v silnější skupině, což jsem mu nerozmlouvali a vlastně kvitovali s povděkem. Během mého upravování stroje odstartoval závod. Jeli jsme dlouhé dva kilometry a Malča dle svých výpočtů a tabulek dojel bezchybně pod 7 minut. Já ho neustále stíhal se sedmimetrovým odstupem, který se v závěru závodu zvětšil, nevím však na kolik metrů, jelikož se mi při úvahách o vomitu a defekaci rozostřil zrak. Že se jedou dva kilometry, zjistil Břéťa po pětistech metrech. Jarek se nenechal ruchadlem jakkoliv zaskočit, a kdyby jej ze stroje nesesadili hbití pořadatelé, hmitá dodnes. Několik rozplaveb po nás zasedla do kokpitu stroje Závodnička pětka porazila dědka. Jela jako o život a naše fandění a povzbuzování bylo dozajista slyšet až ve Slovanu. Závodnička dozávodila, ale nebyla spokojená, jelikož si neudělala osobák a přitom pomýšlela výše. My jsme Závodničku trochu uklidnili a myslím, že jí to pomohlo. Nemohly jí ukonejšit Kobry, vzhledem k tomu, že tam žádné nebyly.

Poté jsme se opět převlékli, nyní tedy ze sportovního do městského oblečení a vyrazili na bazén, kde nám za chvíli začínal trénink plavecký. To už s náma, a to dá rozum, Fialová Kobra nešla. Moc se nám to všem líbilo a pokud budete chtít, budeme vám o krásném závodě vyprávět u sklenice minerálky.
Výsledky