ORANŽOVÁ je barva naše!


    V sobotu jsem se probudil do krásného podzimního rána, slunce se dralo na východě a barvilo krajinu do oranžova. Teple jsem se oblékl, hodil na sebe pár oranžových záchranářských doplňků a přisedl do auta k dalším záchranářům, kteří vyrazili na štěrkovnu u Hlučína. Dnes se koná součinnostní cvičení záchranných složek – hasičů z Hlučína a Vodní záchranné služby Ostrava. Zatímco ostatní odjeli do Košic překonávat rekordy v běhu na trať dlouhou 42 km, já, prezident klubu, konal své záchranářské povinnosti, navlékl se do suchého oranžového neoprenu a ve studených vodách štěrkovny předváděl tonoucího vorvaně. Vše dopadlo dobře, cvičení skončilo a my jsme na sebe zamávali svými oranžovými čapkami.
    Protože mi byly odebrány děti na celý víkend, rozhodl jsem se nelenit a v neděli podpořit zbývající členy klubu v běhu na Pustevny (Radegast). Závod Run Hill, který pořádají organizátoři Lysacupu Hudy s mým sousedem Luďou, měl v neděli velkou premiéru. Elektronické měření časů a jejich přenášení přímo na web Lysacupu. Spoustu hodin proseděl soused Luďa u programování, spoustu času prostál u plotu čekajíce na poštovní doručovatelku, která mu měla předat čipy zkonstruované na zakázku v daleké Asii. Spoustu hodin proseděl se mnou soused Luďa v naší hospůdce v oranžové záři televizního vysílače snažíc se mi vysvětlit, jak ta jeho asijská krabička s asijskými čipy funguje. Spoustu času zkoušel soused Luďa funkčnost čipů v zimě (ledničce), v dešti (to nevím jak). Spoustu času se toto všechno snažil vysvětlit své družce Karin…
    Přiskočil jsem tedy do auta k sousedům Karin a Luďovi (byly mi odebrány nejen děti, ale i auto) a vyrazili jsem do Trojanovic. Zde jsem si přebral svůj osobní čip s číslem 91, který budu používat při Lysacupu. (Večer jsem potom tento čip, Luďo, vystavil další zkoušce – vypral jsem ho spolu s funkčními věcmi v pračce). Celou dobu jsem byl přesvědčen, že nahoru půjdu procházkou s Luďou nebo Majdou. Pak přijel Ruda a pravil: poďne!? A já zaplatil Hudymu, připevnil si na zápěstí svůj novotou vonící čip a postavil se na startovní čáru. „Po startu hned jak v lize, dostal se do krize…“, však to znáte od Nohavici (samozřejmě od Pavla Dobeše, jak si povšimli někteří znalí - Rudánek a tchán Boďa - díky). Nehodlal jsem se však vzdát tak lehce. Srovnal jsem tempo a stále si držel na očích Rudu, za ním Pigiho a Fida. Postupně a pomaličku jsem se prokousával vpřed a ještě pod sjezdovkou jsem sejmul Fida. Na rovince na Pustevnách jsem se vzpružil, před očima oranžovo a stáhl jsem náskok Pigiho a Rudy. Těsně před cílem se ještě Fido pokusil vystrčit růžky, nasadil, dohnal a předehnal mě, ale zapnul jsem turbo a třemi kroky jsem se dostal zpátky před něj. Cíl! Nastavil jsem svůj čip číslo 91 blikající ORANŽOVĚ oblepené krabičce, ta příjemně pípla a blikla, Luďa se usmál a mi se ulevilo. Do půl minuty za Rudou a Pigim, do LC to ještě vypiluju.
    Cestou zpět lehkým klusem jsme se s Majdou a Rudou zastavili na dobrý ovocný punch oranžové barvy a volně doklusali do Trojanovic k autu.  Nyní jsem se pro změnu nakvartýroval do auta k Majdě a Rudovi, snědl jim koláč a trochu čokolády za to, že mě svezli do Ostravy. Cestou domů jsme si už prohlíželi výsledky na webu. Luďo bravo!
    Večer se navrátily všechny odebrané věci, děti a nakonec i manželka. Nastal pravidelný nedělní shon. Děti zjistily, co všechno jim chybí do školy, školky, někteří zjistili,, že si nemají co obléci a že nemají zaplacené obědy, a nečekaně se objevila i čtvrteční čtverka… Já tomu nevěnoval přílišnou pozornost, protože je to situace pravidelně se opakující a neřešitelná. Já myslel na tu naši partyju na východě. A jak tak přenáším myšlenky, zazvoní mi telefon. Neslyšel jsem tam typické hlášky Stoši, Jaryna ani Keňana. Slyšel jsem štěbetání našich rozrušených žen, ze kterých jsem jen stěží dostal informace o závodě. Jen stěží jsem jim všem stačil pogratulovat k úspěchu. Tady se jednalo o víc. O mnohem víc. O oranžovou barvu  na našich týmových bundách. Holky zjistily, že se jim vlastně k ničemu nehodí. Já myslím, že hodí, že oranžová je barva naše, a že s oranžovou budete ještě krásnější!  




5 komentářů:

  1. A potom všem jsem si otevřel oranžádu a na zápraží mého oranžového domečku jsem sledoval volně stoupající oranžový dým z mé hnědé fajfky .Kochal jsem se tou oranžovou barvou podzimu. Ovšem ,do té chvíle , než nasupený sused Buchta v oranžovych teplakach, při pravidelném sběru mého oranžového listí z jeho zelené zahrady, třisknul vikem popelnice tak silně , že jsem začal vyfukovat rudé pneumatiky.Vitalij

    OdpovědětVymazat
  2. Dobře jsi to, Koudy, napsal! :-D Berďa

    OdpovědětVymazat
  3. Sousede, parada! A ty fotky! A za ctrnact dnu si oranzovou zazijeme na nekolik let v cele republice!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sousede, a my, i když neradi, jdeme budoucnosti vstříc! :-)

      Vymazat
  4. Oranžová je barva naše, ale všechny ty prsatice a svalovci mají na sobě červenou... doufám, že i v naší republice nebude moc červeno a oranžově už vůbec NE! Tady ve Švajcu to zatím vypadá růžově, ale nebojte, ano, bude líp!:-) Kač

    OdpovědětVymazat