Horský běh na Lysou horu

       datum: 24.5.2014
       účast: Berďa, Deni, Fík, Jarek, Keňan, Lenkačlenka, Lenia, Ruda, Stoša plus doprovod Ivon a Majda

       Letos se konal jubilejní 10.ročník Horského běhu na Lysou horu. Dva týdny po PIMU jsme se v Ostravici na hřišti sešli zase v hojném počtu. Všichni jsme se těšili na pěkný zážitek, protože počasí bylo jako malované a po maratonu jsme snad už byli i dostatečně odpočatí. Já jsme se teda těšil hodně, především jsem si chtěl spravit chuť po nezdařené Praze, kde mě potrápily zdravotní potíže a doběhl jsem pod své možnosti. Pata se ovšem opět zklidňuje, tak jsem vytáhl X-talony 212, vylepšil je podpatěnkami a chystal se podat slušný výkon. Moc jsem kopce poslední dobou netrénoval, ale i tak jsem cítil, že to půjde snadno, lehce a hladce. Hlavně nepřepálit začátek v tom vedru. Sluníčko bylo velmi shovívavé a během závodu raději zalezlo za mráček. 
       Hned od startu jsem sledoval borce, kteří by mě mohli potáhnout. Brzy jsem se však uzavřel do vlastního světa s vlastním tempem. Horko teda bylo pořádné, ale v lese se dýchalo dobře. Snažil jsem se nadechovat pouze nosem a co nejvíc dech prohloubit, aby tepovka nevystřelila příliš brzy. Na prvním kilometru jsem na chvilku spatřil Jarka jak se dere vpřed vedle mě. Tak jsem se o nic nestaral a čekal kdy to příjde. Nepřišlo nic. Lesnatý úsek až k první sjezdovce zvládám docela slušně. První polovinu sjezdovky běžím či lehce hopkám. Přecházím přes Marušku, nejlepší ženu a protože trošku cítím lýtka a stoupající tepovku přejdu do chůze. Šlape to výborně, přecházím další dva borce, blíží se teprve polovina závodu, sám jsem překvapen, že to jde tak dobře a tuším, že to vydržím až na vrchol. Sjezdovka končí, ale pokračujeme dál do lesa na hřebínek a posléze i vrchol Ostré hory 783m.n.m. Byl jsem tady v lese před třemi týdny s rodinkou, takže jsem přesně tušil kudy tudy. Pěšinka vysypaná měkoučkým jehličím byla jako z pohádky a balzámem pro bolavou patu. Hlavně se nezbláznit při seběhu. Naštěstí borci přede mnou i za běží rozumně a vědí, že rozhodovat se bude jinde. U Zbuja máme občerstvovačku, tak si loknu doušek vody, neumírám žízní, takže zbytek si leju po rukách a na zátylek. Polovinu mám za sebou, cítím se fakt dobře a již jsem přesvědčen, že to dnes prostě vyjde. Běžím si na Lukšinec, promítám si trasu, každou zatáčku, stoupání, každý kámen. Pozoruji tři nebo čtyři mladší borce, možná přepálili a lehce vadnou, tak je hezky po jednom skalpuju. Za Lukšincem je únava již cítit, ale nezdolná vůle přikazuje: žádná chůze! Tohle je běžecký závod. Na chvíli si vzpomenu na Jarka. Neslyším již nikoho a tak se ani neotáčím. Myslím na něj, že je někde kousek za a běží si své tempo. Následuje dlouhá mírně stoupající rovinka a pro mě nejtěžší úsek, protože prostě trvá dlouho a obíhám větší množství turistů. Ale zde je Ivonka v běžecké sukýnce. Teď se prostě musím tvářit suverénně, úsměv a palce nahoru. A jede se dál. Na větrech v dálce zahlédnu Petra Š. No ten má fazónu. Ještě ani netuším, že tam jsou tři kluci nad pade. Tak jsou tu poslední tři serpentýnky a závěrečný finiš. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si to tak vychutnal. Zrychluji kolem Bezručovky a hryzám poslední kopeček. Pípnu si jako na Lysacupu. Paráda, tak to jsem potřeboval. Užít si zase závod. A zrovna tenhle. Tuším i dobrý čas a umístění. Ale všechno je jedno. Jdu si pohladit vrcholové body a rozhlédnout se. Trochu pokecám s ostatníma a jdu pro pití a ovoce. Když se vracím zpět, v cíli je už Jarek a společně vyhlížíme Denču s Mirem. Postupně dobíhají i ostatní, někteří si to až tak docela neužili, ale u společného focení s Majklem, už máme všichni výbornou náladu. Fík nechává své letošní startovní číslo Majklovi na památku. Co na tom, že ho později dole potřebuje k vyzvednutí občerstvení. Seběh jdu velmi opatrně, abych nerozdráždil patu. Lenia jde také velmi opatrně, i tak si rozbila při pádu obě kolena, dlaně i pusu. Martin ji pomáhá na nohy. Po chvilce se opět rozbíháme, no ni.
       Dole jsou k dispozici teplé sprchy, studené pivko a kofola a vypečené kuřátko. Na chvíli si přestanu hrát na vegana a pořádně se najím. Takže takhle nějak vypadal další bezvadný den s prima partyjou. Odjíždíme s Fíkem do Ovy a doufáme, že si Denča pořádně užila vyhlášení a vítězství v kategorii se zbytkem oddílu.



6 komentářů:

  1. Já jen dodám, že jsem v tom Leniu nenechal samotnou a též jsem při seběhu sebou flákl, rozbil si jedno koleno, pochroumal kotník a umožnil Rudovi a Jarkovi trénink ve zvedání 80kilového chlapa. :-) Ale den to byl moc vydařený! Jen teď lehce kulhám. :-D

    OdpovědětSmazat
  2. Tymova jednicka je zpet! ;) Ale jste pasaci samozrejme vsichni!!! Ja jsem po PIMu stale v bezeckem vykonu nejaky "pridreny" - stehna se rozbihaji velmi pomalu, takze bych asi pri vybehu trpel jako kun. Kloboucek ...! :D
    BOBika

    OdpovědětSmazat
  3. Pěkně jsi to Stošo napsal, přesně tak to bylo!!!!Akorát mě zajímá, jak je možné, že jste měli teplou sprchu. Já, Deni a Ivon se na mou duši shodneme v tom, že nám tekla voda ledová. Bylo mi s vámi na Lysé moc fajn, už se těším na další závod. Hodila jsem příspěvek o běhu na LH na lenkaclenka.blogspot.com.
    Berďo a Lenio, už jste vyléčili svá bojová zranění?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, já mám v kotníku pořád ještě výron. Tak mám s běháním na chvíli utrum, Ale už aspoň mohu jezdit na kole. :-) Berďa

      Smazat
    2. Předně gratulace všem a omluva za mé vulgárnější proslovy při pádu. Nicméně jsem zcela v pohodě, odřeniny pálely, trochu otekl spodní ret , ale klouby,kosti i svaly fungovaly. V sobotu trochu depka,ale podívala jsem se na naší kategorii a ročníky žen,které byly přede mnou a musím říct,že mě to docela nakoplo. Takže od neděle makám s chutí a doufám,že to vydrží... Lenia

      Smazat
    3. Jasně Leni, otřepat se, namotivovat a jedeme dál. Hlavně že jsi v pořádku. Ať se daří. Stoša.

      Smazat