B7 5.-6.9.2014


                   B7    5.-6.9.2014
    Sedím v křesle, vnímám své rozklížené tělo a nepřestávám se divit: "Dal jsem B7"!!! Navzdory původnímu rozhodnutí letos horské extrémy vynechat, navzdory výronu v kotníku 4 týdny před startem, navzdory slabému tréninku, navzdory mizerné formě. Tak popořádku:
    Když mě Petra Schwarzová v červnu vyzvala, ať s ní jdu Bé-sedmu, tak jsem ji pětkrát varoval, že nejsem ten správný horský běžec (dnes lituje, že mě nebrala vážně). Pak jsem se ale začal těšit. Skoro jako bych ani nevěděl, co mě čeká...
    Protože se hodně kamarádů odhlásilo, byli jsme na startu za VZS jenom Bob s Rudou, Berďa s Leniou a Petra se mnou. Plus Zuzka, kterou jsem bohužel ani nezahlédnul. Berďu s Leniou jsem viděl naposled hned v prvním stoupání, když ďábelskou rychlostí svištěli kolem nás. V tom okamžiku jsem si ještě myslel, že to nemůžou vydržet celý závod. Vydrželi. Na Berďu je ale spoleh, že vždycky zařídí, aby bylo o čem psát. Jeho první slova, když  přistoupil do Jarkova vozu směřoval na sebe a označil se výrazem, který bych vůči němu nikdy nepoužil. Vždyť fakt, že lije vodu do nepromokavé kapsy na camelbag, místo do samotného vaku ještě neznamená že je ... .
    Ale zpět k závodu. Začátek dobrý. Asfalt a skoro rovina na začátku mě nerozháže. V prvním ostrém stoupání na Javorový jsem byl nadšený, že má Petra rozumné tempo, které s rezervou držím. V prvním ostrém seběhu do Řeky držel i kotník. Spokojenost.Trasa se tady oproti loňsku dost změnila a natáhla asi o 3-4 km. A navíc jsme se doslova koupali v bahně. Aspoň ti, kteří šli značenou trasou. Část běžců totiž někde z trasy odbočila a dost si to tak zjednodušila. Oba proudy závodníků se setkaly v protisměru v Řece. Aspoň bylo o čem mluvit. Běželo se nám hezky a užívali si krásnou měsíční noc. Spokojenost ale pomalu končila. Zlom nastal na Travném. Moje první krize. Zatím ještě ne tak hluboká, ale přišla o vrchol dříve, než loni. Tempo šlo dolů, nálada taky. Střídal jsem slabší chvilky s lepšími, ale v této fázi jsem byl jednoznačnou a obrovskou brzdou. Trochu mi pomohlo, když se na cestě do Ostravice před náma objevila povědomá dvojice Bob-Ruda. Šli jak pantátové na výletě, smířeni s osudem a rozhodnutí to v Ostravici zabalit. No vida-nejsem sám, kdo už nemůže. Další těžká krize, v mém sportovním životě určitě nejhorší, mě postihla při scházení ze Smrku. Najednou motor ztratil výkon a já jsem nebyl schopen udělat ani krok. Dorazili mě Bob s Rudou, kteří se už dávno měli povalovat doma v posteli smířeni s pozicí nejslabšího týmu, který vzdal. A oni s hurónským řevem a s velkým veselím prosvištěli kolem. Jak vysvětlit Petře, že to asi nedám? Ji už dávno bylo jasné, že na čas kolem 20 hodin může zapomenout. Ale pomohla mi. Tak to holt zkusíme. Vzdát se dá vždy. V tom okamžiku jsem se nesnášel. Hrozně jsem chtěl klid, pohodu a místo toho jsem měl před sebou něco kolem 40km. A zázrak se dostavil. Nakopnul mě quickgel a moje tělo přeplo do nějakého jiného módu. Netuším, co se stalo, ale najednou jsem se rozběhnul, v Čeladné lopnul kafe a valil až do cíle. No jasně, bolelo to hrozně. Nohy totálně vyviklané, vytahané, svaly zakřečované. Ale šlo to! Neuvěřitelné! Ve Frenštátu byla nádherná atmosféra, kamarádi a hlavně konec štreky.
   Klobouk dolů před Petrou. Ta snad neměla jedinou krizi a to šla od Travného jen s jednou holí. Podržela mě v nejhorším momentu a jinak jsme bavili široké okolí našimi skoromanželskými etudami. Ta drsná baba mi nadávala ať makám, já jsem ji nabízel (levně) kolemjdoucím mužským párům. Nechtěli. Asi ji slyšeli. Ale je fakt, že mi ji bylo líto. Šla hluboko pod své možnosti, zatímco já si loňský čas zlepšil o víc než 2 hodiny. Tak Petro - příště vybírej parťáka lépe a věř jeho varování!
Martin

Lenia-Berďa  19:28:52
Bob-Ruda      21:02:51
Petra-Martin  21:18:48

Fotky od Majdy

9 komentářů:

  1. A stejně jste všichni dobří - moc vám gratuluji ke zdolání B7! Měla jsem šanci vidět v cíli jen vysmátého Berďu s Lenkou :-) A Martine - my ženy snad umíme na vaše drobná klopýtnutí v životě manželském a běžeckém zapomenout, takže Petra to určitě zvládne :-) nikola

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkné Marťas, muselo to být peklíčko, ale jak víme, zážitky nemusí být nutě pozitivní, hlavně když jsou intenzivní a to myslím byly :D. Gratulace k dokončení :).

    OdpovědětVymazat
  3. Petra je zkrátka tryskomyš.Gratuluji k výslednému času.Jste borci.Jen by mě zajímala všechna ta sprostá slůvka,která na trati vypadla z kantorských úst 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Budeš psát častěji!!! Umíš to a jde Ti to! Petra se na Tebe určitě nezlobí, na mě se taky určitě nezlobí Kempinátor. A pěkně si ty scénky z B7 nacvičte, předvedete nám je někdy na soustředku třeba.

    OdpovědětVymazat
  5. Martine, pěkné počteníčko a dle telefonu Petry z Čeladné jsi to asi neměl lehké a začínám se těšit na ty scénky,které nám předvedete. Jen doufám, že Berďa neměl podobné pocity,ale myslím, že letos ne,protože makal hóóódně dobře. Na Pustevnách jsem ho trošinku musela nakopnout,ale pak Berďa chytl druhý dech a byl to on, kdo poslední 2 kopce pěkně táhl.
    Jinak všem gratulace za výkony a všem poklona. Kluci přes různé krize to pantátovsky došli ( toto přirovnání mě neskutečně pobavilo) , Peťa po večerním telefonátu je v pohodě a Martin s 2hodinovým zlepšením - prostě supr. Zuzka podle mých info zvládla 6 kopců a i toto se cení.
    Díky ještě Jarkovi, že nás bezpečně dovezl na start, natočil naše předstartovní pocity a díky Mirovi za povzbuzení a natočení našeho úsilí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó a ještě i díky všem v cíli - Majda,Miro a Niki s Djangem a dětmi. Bylo to moc fajn, že jste tam byli.

      Vymazat
  6. Gratulace všem k dokončení B7!!! Výborný článek Martine, vidím, že sis to opravdu vychutnal. Sázel jsem na Berďu, že mu to letos sedne dobře a vyšlo to. Tak teď dobře zregenerujte do podzimní sezony.
    Stoša

    OdpovědětVymazat
  7. Martine, skvělý článek! Je vidět, že když chtěla Petra běžet B7 s někým inteligentním a vtipným, tak se jí to povedlo. :-) Zvláště ta pasáž s pantáty a jak jsi Petru nabízel ostatním mužským mě moc pobavila. A gratuluji, že jsi to s Petrou vydržel. :-D To já jsem se měl s Leniou skvěle, jen na Pustevnách bylo na mne moc teplo, ale Lenia mě nahnala po 20 minutách do lesa. :-D Já chci poděkovat Jarkovi a Mirovi za podporu před a při závodě, Majdě, Niki a Djangovi za super přivítání v cíli a hlavně Lenie, že byla zase skvělá parťačka. Sice to už prý byla naše poslední B7, ale myslím, že stála za to. :-) No, a gratuluji pantátům, že to došli i přes krizi, Peťe, že to došla i přes Martina a hlavně Zuzce, jak se s tou trasou zase poprala. Těším se na vás všechny!

    OdpovědětVymazat
  8. Pokud se nepletu, uz podruhe jsi mi byl motivaci k dokonceni zavodu. Loni na L4 jsem po 3. listku mel tendence jit rovnou na Visalaje, ale Tve "Ahoj Bobe!" umravnilo me odpocinkove myslenky a ja po te sebehl spoustu lidi a malem dobehl i Rudu. :)
    Na B7 jsme se z Ostravice rozhodli pokracovat i pres to, ze nic nenasvedcovalo uspesnemu dokonceni. A hle! Na Smrku opet Kenan! Nasledna predbihaci hra mi rozhodne zvedla chut dojit a v kombinaci s jedinecnym partakem Rudou stala za uspesnym zvladnutim mise. :)
    BOBika

    OdpovědětVymazat