Povinná školní docházka

Tak nám to začalo. Další ročník věhlasného Lysacupu, běhu do gury v Beskydach, odstartován. Připadám si na začátku každého nového ročníku jako ve škole. Část roku bez Lysacupu jsou prázdniny, na podzim začíná školní rok. Děti chodí do školy, my běháme Lysacup. Tak, jak se školou povinní potkávají v září s rozzářenýma očima ve školních škamnech, tak my se potkáváme na některém z parkovišť v Beskydech. Tak jak si ti caparti vykládají o tom, co dělali o prázdninách, kam je rodiče pustili, tak my si vykládáme o zbytku roku bez Lysacupu a kam nás manželky nepustily. Tak, jak se před babama prsí Franta před Pepou, tak se před námi dětinsky předvádějí Kobry. A tak, jak Franta dostane od Pepy přes pysk, tak můžou Kobry dostat …

První etapa z Frenštátu na Javorník proběhla za krásného počasí a ideálních podmínek. Někteří organizátoři – ahoj Luďo – si vymysleli další kategorii. Nad 200 liber, což je něco kolem 91kg. To zvedlo z pohovky i Kořiho a na první etapu se dostavil. Na druhou etapu mu to již bohužel motivačně nestačilo. Švidra, který se také nalézá za touto magickou hmotnostní hranicí, spolu s Luďou si libují. Člověk může žrat jak smyslů zbavený a přesto se umisťovat na předních místech tabulky. My s novou posilou Danem jsme porazili Kobry. Výborně běželi Wiatr a Poky, kteří budou našimi letošními tahouny. Na třetím bodovaném místě to vypadá na střídačku na Majkla, Stošu, Dana, Keňana. Já jsem zaujal taktiku kombinující přístup vyčkávací a přístup hodného a chápajícího otce. Vilém poblázněný mou poblázněností Lysacupem se rozhodl, že bude běhat taky. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat a běhat s ním. Když vidím mladého, jak se šine nahoru, tak si trénuji i svou pevnou vůli, empatii, vlídné slovo a vytvářím motivující věty a souvětí. Příkazy jako „Viléme do prdele přidej!!!“ jsou mi cizí.

Cestou na druhou etapu z Visalají na Lysou jsem posbíral spoluběhny do auta a vyrazil směr jih. Viléma jsem posadil dopředu, abych mu mohl už posté otcovsky klást na srdce, jak nesmí přepálit začátek, abych se asi za deset minut dověděl, že stejně nahoru vyběhne jako první. Vzadu Berďa, Bobika a KačaSoňa. Měli svůj den a já jsem si připadal, že vezu partu z dětského diagnostického ústavu. Kdy už tam budem, předjeď ho, nebij mě, nevyplazuj na mě jazyk, posuň se… Berďa vše přednášel s jakousi ostřejší dikcí a poznámky byly ironičtější než jindy. Pak jsem si jej dobře prohlédl ve špíglu a zkontroloval jeho nový sestřih. Už jsem držel hubu.


Počasí opět ideální, na startu úsměvy a známé tváře (kromě Kořiho). Opět jsme porazili Kobry. Ač už je to celkem trapné, musím zde zmínit rozklížení jmenované společnosti. Loni se spřáhli s Iksérama, aby ochutnali pocity vítězství, letos vládne takový chaos, že ani neví, jaký klub mají napsat na startovní lístek. Zmatek nad zmatek, zmar nad zmar. Někteří Ikséři jsou Ikskobry, některé Kobry jsou Ikséři a některé Kobry jsou Kobry. A vzhledem k tomu, že pořadatelé vydali Přestupová pravidla, tak se máme ještě na co těšit. Ale jak jsme již mnohokrát deklarovali: jsou to hodní kluci a holky, my je máme rádi, my jim vždy ruku pomocnou nabídneme, radou pomůžeme, hanebně o nich se zmiňovat nebudeme a nakonec i VZS Ostrava na startovní lístek napsat dovolíme.