9. ročník Horského běhu na Lysou horu 2013

datum: 1.6.2013
účast: Wiatr, Stoša, Keňan, Ruda a Berďa
doprovod: Majda

       Po měsíční pauze od závodění jsem se již moc těšil na další běh a shodou okolností právě na Lysou horu. Od dvanáctihodinovky uběhlo mnoho dní, plně jsem zregeneroval a celkem pravidelně trénoval právě na běh do kopce. Z Ostravy jsme vyrazili v sobotu ráno za nepříznivého deštivého počasí, což nám ovšem na dobré náladě neubralo. Měl jsem akorát obavy, že zase nevylepším svůj čas za poslední čtyři roky, kdy se tohoto běhu účastním. V Ostravici na hřišti se dále dovídáme, že je trať o půl kilometru delší a že se běží celá severní sjezdovka. Takže na osobáček jsem mohl rovnou zapomenout.
       Před startem jsme se stihli s Wiatrem vydatně rozběhat a rozcvičit, s Berďou a Keňanem jsme sbalili věci na převlečení do společného pytle a poslali to nahoru. Pár minut před výstřelem k naší radosti přestalo i pršet a nepršelo ani po celý závod. Odstartoval jsem s Wiatrem, ale po pár stech metrech jsem zjistil, že na jeho tempo stále ještě nemám. V klidu se tedy soustředím jen sám na sebe, protože žádného vhodného tahouna kolem sebe nevidím. Běží se mi fajn, trasa je sice mokrá, blátivá a kamenitá, ale nijak zvlášť mi to neklouže. Dobře vím, že se blíží první sjezdovka, která nás všechny patřičně prověří. Mě se celkem daří stále běžet, i když jsem stejně rychlý jako ti co přešli do chůze. V necelé polovině kopce tedy přejdu také do chůze a některé borce v pohodě přecházím. Před koncem sjezdovky znova rozbíhám a cítím, že to stále jde dobře. Následuje občerstvovačka, kterou zcela ignoruji, protože nemám ani pocit žízně. Držím si vyrovnané tempo, míjím Lukšinec a zbývá poslední třetina závodu. Stále ovšem myslím na severní sjezdovku a vím, že musím pošetřit síly. Na větrech se udržuji v plynulém běhu ve vláčku několika borců. Obíháme první závěrečnou serpentinu, jenomže po pár metrech následuje prudší seběh pod severní sjezdovku. Tady již cítím každý kámen, chodidla jsou při došlapech bolavé. V prudké zatáčce povzbuzuje Pigi do sjezdovky. Zde se mi opět daří výborně šlapat a zdolávám nejtěžší úsek závodu. Nahoře mám nohy pěkně ztvrdlé i tak rozbíhám co to jde, protože vím, že se za mnou někde blíží Jirka Martikán. Jsem v cíli, jsem rád, že je to za mnou. Jirka dobíhá se ztrátou šesti vteřin. Už na Štramberské 10 jsem si všiml, že je ve vynikající formě. Jdu se napít a něco sníst. Potkávám Wiatra, běžel skvěle a vzhledem k tomu, že nebyl ve formě mi nandal jen čtyři minuty, jeho čas je 1:03:57. Čas 1:07:53 znamená nakonec, že jsem si dal osobák a to i na prodloužené trase. Posléze dobíhá Martin 1:16:47, pak Ruda 1:20:07 a Peťa 1:26:33.
       Nahoře jsme se občerstvili, zašli jsme se podívat za Majklem, položili jsme tam další kameny a udělali fotky. Mohylka je moc hezká a zřejmě ji stavební ruch na Lysé hoře již neohrozí. Pak jsme zašli do Kameňáku na polívku a na čaj a odpočinout si před dlouhým seběhem dolů. Závod s účastí necelých tří set borců a borek byl krásný, bohužel ani jeden z nás na ME do Bulharska nepostoupil. Takže nezbývá než doufat v divokou kartu. A ta by musela být hodně hodně divoká!


     

3 komentáře:

  1. Gratulace k výkonům a k osobáčkům!!! Lenia

    OdpovědětVymazat
  2. V pátek byli na Lysé mí a Majklovi rodiče s Matym a mohylku po zimě vylepšili :) Zuzka

    OdpovědětVymazat
  3. Tady bych ráda přidala svůj osobní postřeh: na startu LH jsem měla pocit, že všichni kolem běží za Vodní záchranáře, neustále jsem natrefovala na bílá trička. Až mě myslím Berďa a Keňan vysvětlili, že onen pocit cíleně vytváří Stoša, který pobíhá neustále kolem dokola, aby to vypadalo, že je všude samý záchranář. Povedlo se mu to skvěle, já bych totiž odpřísáhla, že jsem na startu LH viděla i Leniu. Mystifikátoři :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat