Co se do něj vleze!

Ty mi budeš Koři kázat
O běhu a motovidle?
Nebudu se tě tázat
Do rukou si vezmu vidle

Tasím taky lopatu,
Uvidíš ten ohňostroj
Teď dostaneš extra latu
Říkají mi Maslostroj!

Obušku z pytle ven!
Daleko mi neutečeš
Na to teda jed si vem
Ty neběháš, ty se vlečeš

Už ho valím po kebuli
Co se do něj vleze
Správní chlapi ti nebulí
Koři plače, nezná meze

A už ho mydlím po hřbetu
Neutečeš nikam
I kdybys měl babetu
Kdybys utek, vím kam

Najdu si tě U Taty
Jak tam lámeš škopky
Vemu si dvě lopaty
Budeš hnedka krotký

A neříkej si Hrubín
Bo se musím řehtat
Spíše možná Arsène Lupin
A to nemusím se lechtat!



Arsène Lupin - literární postava zlodějíčka francouzského spisovatele Maurice Leblanca

LysaCup 2011 - 6. etapa, Visalaje

Už druhý měsíc mi na email chodí diskusní fóra členů oddílu. Dnes už je mi zcela jasná virtuální strategie běžců VZS, jak nenápadně docpat vše, co se hýbe, na uctívaný Lysacup, a to bez ohledu na to, že to vše je zatím schopno se občas mihnout jen na silnici, asfaltu a nejlépe s nulovým převýšením. A tak i mi nezbývalo nic jiného, než podlehnout týmové vizi budoucnosti v horách a minulý týden jsem přislíbila svou účast i já.
Páč jsem nějaký ten čas ponechala běžecké botasky (z důvodu závažné časové tísně) osamocené doma, 7 dní před dnešní etapou (přiznávám neplánovaně) jsem aspoň praktikovala 15 minutový sprint na bus (opět z důvodu závažné časové tísně). Ale protože jsem běžela jen na design v kozačkách a v ležérně rozepnuté bundičce, 2. den jsem byla nucena (nečekaně z důvodu závažné časové tísně) sprintovat za uzdravením. Jak mi bylo vtloukáno do palice, spánek a klid léčí. Rady jsem si vzala k srdci a usínala i v praktické výuce u pacientů v nemocnici a pro zefektivnění léčby jsem raději pravidelně vynechávala i důležité přednášky. Prostě pro regeneraci těla i mysli se musí něco obětovat!
A abych dokázala, že to myslím opravdu vážně, dlouho jsem odmítala pozvání svých fyziospolubojovníků k oslavě začátku zkouškového mučení. Nicméně, nakonec jsem odcházela v pátek ve 3 ráno. A nejspíš i díky páteční neschopnosti cokoli řešit, mě sobotní účast nenapadlo zrušit.
Proto jsem i já zvolila svou tajnou strategii a naplánovala horskou misi i své sestře (aby mě měl kdo půjčit inhalátor pro astmatiky :D)
A tak jsme tedy obě nastavily budíky, po čtvrtém zazvonění se vykutálely z postele, a ještě ráno zkoušely účinek nově pořízených nesmeků na koberci a podlaze.

Smyk vlevo, vpravo, brzda, plyn. Za časem už jsme nechvátaly jen mi dvě :D Naplno jsme si užívaly luxusního odvozu přímo od baráku. Společně s Jarkem a Berďou jsme autem hltaly kilometry do Visalají. Já se nenechávala rozhodit panikou a hysterií své setry a ponechávala jsem si stále vynikající náladu :D

Na start, jak už se stalo dnes normou, jsme opět sprintovali. Všeci se kamsi rozutekli a já teda za nimi, aby mi hned v prvním úseku neutekli. Že jsem asi opravu nemocná a hlavně duševně, když se nacházím tam, kde potkávám jen samé šílence, mi došlo hned v prvním stoupání. Přesto jsem se snažila nedat nic znát a tvářit se ledově chladně. Úplná harmonie s -12°C v Beskydech. Prostě na design!
Někteří skok po skoku, já krok po kroku, blíž a blíž k vrcholu i smrti. Kardiopulmonální systém před selháním, výraz neskrývaného zděšení, kde až že se mám vyplazit.
Ano, na design běželi už jen Ti, kteří mě míjeli mílovými kroky při seběhu zpět.
A přesto nadšení, štěstí, úleva a euforie v cíli!!! Hypoglykémie zažehnána vynikající limonádou, nálada rozehřátá výborným čajem a samozřejmě tou nejlepší společností!

Vydýcháno, přežito a natěšeno na seběhnutí. Hospoda nás nelítostně vyplivla do negativ tohoto období. Kosa, vítr, mráz! Proto i my o5 na design a plni nově načerpaných sil svištěli dolů. Že něco není O.K, jsem zjistila, až když jsem neměla čí stopy následovat. Ztraceni v lese na cestě, kde se evidentně dnes nejelo, nechodilo, natož běželo. Euforie se ale dostavila právě včas a já si naplno začala užívat teď už pozitiv zimy :-)

Pohodový doběh, poslední ohlédnutí k Lysé a snad zase brzy zdar na startu Lysacupu! :-)
Denisa

Pustevny pod drobnohledem odborníka Lysacupu Hudym

Budu stručný, strohý a pravopisně nevypočitatelný. Pustevný, krásny to kopec, s rovnoměrným stoupáním, který přitáhne širokou veřejnost, což samozřejmě pak člověka posune v tabulce výše. Kdyby toto umístění měl „poctivé“ (mezi lysacupaky), tak by mě to velmi potěšilo. Bohužel jeden s nejvýraznějších aspektu závodu je startovné 150 kč předem přihlášení a 250 kč na místě. Dále pak výsledky po pěti dnech, což u obdobných závodů je docela pomalé. Ale aby to nevyznělo že závod stal za…, tak to rozhodně ne, bebechy vám vyvezli, na kopic jste obdrželi dáreček v podobě trika a k tomu žvanec, párek, polívku a čaj a navíc kdo by se spumprlikoval měl cestu lanovkou dolu v ceně startovného, bohužel lístek se mi podařilo někde ztratit, tak jsem musel použit lobing pro jízdu dolů. Jako bonus bylo počasí, které bylo opravdu luxusní.

Závod díky své vyvážečce (lanovce) má v cíli docela výkonné publikum, které povzbuzuje ať již doběhnete v jakémkoliv čase a stavu. Tedy nejste-li v tomto životě již aspirant na bednu, tak tohle si tam můžete užít i bez těchto nadějí. Jednu s největší ovací sklidil běžec s dvěma berlemi, ale naprázdno nevyšli ani ti co doběhli za ním. Hned ze startu jsem pochopil, že se s tím bílým sypkým sajrajtem bořícím se pod nohama to nepůjde tak snadno, což potvrdil i výsledek prvního který byl horší téměř o osm minut oproti loňsku a tak hned od startu jsem šel do maximálního běhu, který limituje nedostatek kyslíku. Při onom zápolení jsem si nevšiml, že mě už dávno předběhl malča a tak jsme se v cíli hrozně divil co tam dělá. Takže mě zase podělal a to jel jen na půl plynu. Bohužel Bobik se na startu neukázal a v cíli dělal že mě nevidí, tak se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka když jsem nikoho neviděl až v cíli a je tam ta vyvážečka, že …

Mimo jiné závod běžel i odborník a vysokých funkcionářů Lysacup Hudy :-) a podařilo se mi tohoto borce obklopeného stovkami novinářů, díky bednění, ukořistit, a tak poskytl naši televizi VZS exkluzivní rozhovor.

O večerních radovánkách se tu zmiňovat nebudu, ale poslední svážečku jsem stihli :-), takže běhu zdar, kopcům zvlášť a lysakapu extra ;-) !

Chovejte se slušně

Dne 7.12.2010 jsme se s kamarády a členy Běžeckého oddílu Vodní záchranné služby ČČK Ostrava zúčastnili Přeboru Vysoké školy Báňské – Technické univerzity Ostrava ve veslování. Byli jsme čtyři – Jarek propagátor, Malča koordinátor, Břéťa informátor, já normátor a pátý závodník z FK Jiří nervozátor.

Rozhodl jsem se napsat tento článek zcela klidně, bez emocí, suše, slušně, bez vtipu, bez nadávek a napadání soupeřů. A to především proto, abych dokázal, že takový článek se napsat dá, a že není třeba používat slova jako třeba prdel. Takové slovo a spoustu dalších neslušných výrazů použil ve svých říkankách tvůrce stránek bývalých Fialových Kober Jaromír Pigula. Takových metód já jsem dalek.

U vchodu jsme slušně pozdravili, zaregistrovali se, zaplatili startovné, a pro jistotu ještě jednou pozdravili slečnu, která nás registrovala. Jarek si slečnu také nafilmoval a Jiří o ní potom ještě nějakou dobu mluvil. Slečna byla mladá, sličná, s nevinným pohledem a krásnými ňadry, jak říkali kamarádi. Když jsme se všichni převlékli do sportovního oděvu na pánských toaletách, řádně a úplně se vymočili a umyli si poté ruce, vrátili jsem se zpět do sálu. Po doplnění potřebného množství tekutin jsme se šli rozveslovat. Břéťa se šel rozveslovat a nás rozveselovat. Zasedl na stroj Concept 2 poprvé ve svém životě a chtěl nám dokázat, že jej vynalezli bratranci Veverkové z Rybitví. Ti, jak je obecně známo, vynalezli ruchadlo. Jarek seděl na veslici podruhé a podobal se Břéťovi. Malča radil Břéťovi, já Jarkovi a Jarek všem. Poté nás Malča přihlásil k vlastnímu závodu.

Vystoupili jsme na podium po čtyřech schůdcích, já se uklonil, zvyklý to v záři reflektorů udělat vždy. Znovu jsme pozdravili slečnu, ona nás již ne. Na podiu stály čtyři veslice, každý jsme proto osedlali jednu. Jiří Závodný z Fialových Kober alias Jiřin, Jiřina neboli Závoďák, Závodnička nebo Závodnička pětka porazila dědka se rozhodl celkem správně jet v silnější skupině, což jsem mu nerozmlouvali a vlastně kvitovali s povděkem. Během mého upravování stroje odstartoval závod. Jeli jsme dlouhé dva kilometry a Malča dle svých výpočtů a tabulek dojel bezchybně pod 7 minut. Já ho neustále stíhal se sedmimetrovým odstupem, který se v závěru závodu zvětšil, nevím však na kolik metrů, jelikož se mi při úvahách o vomitu a defekaci rozostřil zrak. Že se jedou dva kilometry, zjistil Břéťa po pětistech metrech. Jarek se nenechal ruchadlem jakkoliv zaskočit, a kdyby jej ze stroje nesesadili hbití pořadatelé, hmitá dodnes. Několik rozplaveb po nás zasedla do kokpitu stroje Závodnička pětka porazila dědka. Jela jako o život a naše fandění a povzbuzování bylo dozajista slyšet až ve Slovanu. Závodnička dozávodila, ale nebyla spokojená, jelikož si neudělala osobák a přitom pomýšlela výše. My jsme Závodničku trochu uklidnili a myslím, že jí to pomohlo. Nemohly jí ukonejšit Kobry, vzhledem k tomu, že tam žádné nebyly.

Poté jsme se opět převlékli, nyní tedy ze sportovního do městského oblečení a vyrazili na bazén, kde nám za chvíli začínal trénink plavecký. To už s náma, a to dá rozum, Fialová Kobra nešla. Moc se nám to všem líbilo a pokud budete chtít, budeme vám o krásném závodě vyprávět u sklenice minerálky.
Výsledky

Přebor ve veslování aneb vzkaz Kobrám

P.S. všimněte si, jak je ten Jiřík vyčerpaný. Ten musel jet taky srdcem, dyk málem umřel!
výsledky: http://www.veslovani-vsb.cz/?clanek&akce=19

LysaCup 2011 - 5. etapa, Bezruč

Fotky od Majdy:

Běh na Pustevny

Kdy: 04/12/2010
Kde: Pustevny
Kdo: Malča, Jarek a mimo závod BOBika; doprovod Jana, Kačenka a ???

Ačkoli jsem běžel mimo hlavní závod, slyším spíš negativa ... Je pravda, že se točí zejména okolo výše startovného, na druhou stranu do dneška jsem nikde neviděl výsledky. :(
Jarek ani Malča zatím asi nenabyli stavu schopného popsat své zážitky nebo je už cestou zapomněli, že? ;)
Tak alespoň pár fotek od Valachů:

Kurde či sem?

Počítal jsem každý den, neděle i pátky
Lysacupe jsem zpět, do pohádky zpátky!

Ale to né! Kde jsou velké Kobry duhové?
ke komu vzhlížet mám, kde jste mí bohové?

Kde je Kobra Staňa, Stonka, Pigi či ten Koři,
mé legendy a sny jak domeček z karet se boří

Je šlus, fajront a tečka a bodka,
jak mě to vůbec mohlo potkat

Někdo velice pil a zpil se pod obraz,
podepsal, jak říkají fúzi - X-COBRAS

Na nás fandy FK veliký to podraz
z Fialových Kober jsou X-COBRAS

A vy jste na to kývli X-ÉŘI
a takoví jste byli fajní frajeři

Jsou tu i party další, třeba Pigi team,
za který asi běhá sám Mistr Bean

To je Kober rozpad a zmar čistý
sami už nemohli, zadřeli písty

Beskydama teď běhají po lesích zmatení
přeskakují potoky jak střelení jeleni

Neví čí jsou a kam skočit mají,
jak levné děvy každému klidně dají…

Láska k Lysé

K tomu asi není co dodat. ... Ale raději, pro jistotu: Pravý dolní roh a pak údaje v pravém horním rohu! ;)

4. etapa LC - Rajská bouda (mistrovská)

Tak jako na konci týdne bývá vesměs den, který se v češtině nazývá nedělí, tak i na konci každého listopadu bývá vesměs 4. etapa LC, které se říká mistrovská. Proč, to nevím. Asi, že cvičení dělá mistra a tak kdo to dělá počtvrté je zřejmě mistr.

Jako obvykle v poslední době se nás kluků a holek, kteří spolu, za sebou či vedle sebe běháme, sešlo na sobotní etapě pro některé skoro nepočítaně. Jen prezident, také jako obvykle, chyběl.

Tuto etapu jsem byl připraven vskutku výborně. Na příkaz tajemníka oddílu Bobika jsem se v předvečer akce připojil ke krátkému brífinku tajemníka a Keňana, který se měl týkat přípravy na závod. Protože jejich brainstorming byl pro mne příliš náročný a nezáživný, pomohl jsem hlavě přiměřeným množstvím alkoholu a pak mi již jejich bezesmyslné pindy začaly dávat smysl.

Po tomto taktickém školení jsem se ráno rozhodl uplatnit svou již osvědčenou taktiku držet poslední místo v oddíle a v podstatě jistit z větší či menší dálky zadky ostatních členů VZS, ostatně jak je u mne také obvyklé.

V posledních etapách mi tato taktika stabilně vycházela. Snad jen Pigi mi to narušuje a dere se stále sveřepě za mne. Ale protože je členem turistického oddílu X-Cobras, tak mne jeho zadek příliš nezajímá. Další podobný narušitel je Ruda. Ale i on má vždy dost úcty a nechá mne mého cíle dosáhnout. Také si musím dávat pozor na Jarka. Stále se totiž nenápadně zhoršuje a zdá se, že brzy ohrozí mou pozici posledního. I tohoto borce mám však stále pod kontrolou. Tuto etapu ale přišlo něco s čím jsem nepočítal a má taktika byla zcela neúspěšná. Na start totiž dorazila Bohunka. A její zadek jsem bohužel nespatřil ani jedinou. Takže za sebe mohu hodnotit tuto sobotu jako neúspěšnou. Ale příště se připravím lépe a pokusím se zpět vybojovat svou ztracenou pozici - posledního z VZS.

Co se týče pořadí, mohu pouze opisovat ze stránek LC, protože co se děje v půlce či dokonce v přední části závodního pole při své taktice netuším. Takže jen krátce: 17. Wiatr, 36.Poky, 60. Majkl, 105. Stoša, 125. Bob, 137. Jarek, 145. Keňan, 163. Ruda, 168. Berďa a 196. Bohunka.

A na závěr bych chtěl rozptýlit fámy, které dorazily již i do našich řad. Není pravda, že Koudy je jen mýtická bytost. Koudy existuje, vyčkává ve Včelínku a až nám bude nejhůř přijde nám ku pomoci.