Lysohorský čtyřlístek
20. 7. 2013 Beskydy - Lysá Hora
69 km/3900 m
69 km/3900 m
Tak konečně zase na startu další krásné akce. Však už taky
bylo od dubna na čase! Jenže nadšení a subjektivní běžecká pohoda z dubna se
kamsi vytratila, přece jen státnicový rok a následný shon si vybral svou daň.
Pátek odpoledne, už v práci mi padá hlava, jak se mi
chce spát. No to bude ... na bytě rychlé
balení, v pět skáčeme do Rudova auta, následně nabíráme Jarka a ještě
vyzvedáváme ségřiny nové inovejty na centrále PPL
. Story s objednávkou a
dopravou inovejtů je ale natolik obsáhlé a spletité, že se tomuto tématu raději
vyhnu
. Ivon vás určitě ráda sama zasvětí.
Fičíme do Visalají, ségra prošlapává nové fialové botky v Rudově
autě, vypadá to, že v nich bude i spát, ale aspoň má obě stejné, že Koudy!

Dojíždíme opět parádně tak akorát, registračka, potkávačka,
vybalovačka a společná pasta party! Tady už jsem fakt zralá zapíchnout to do
postele, očka mi padají, ani se na sobotu mnoho netěším, raději bych jí celou
prospala! A tak se jako první loučím, ségra sviští se mnou a usínám po
nachystání věcí vlastně okamžitě, zatímco ostatní to ještě rozjíždějí a dávají
po pivku a vínečku.
Budíček před šestou, no muka to jsou, ale pomalu zase
načerpávám tu atmosféru běžeckou! Snídaně super, kafíčko, čajíček, pečivo, tady
se nám to ještě směje
. Ještě číslo na triko, baťůžek na záda a valíme na
start. Poslouchám hlavně hudbu, čerpám endorfiny a úsměvy, vím, že pak jich už
bude jen méně a méně. Přesto jsem se
ségrou decentně rozpačitá, obě nepočítáme vzhedem k tréninkovému výpadku s ničím,
cílem je nepřepálit a jít si svoje. Tomu samozřejmě odpovídal i můj odhad na čas
našeho dokončení – 12:05:00. Parametry
odpovídající ¾ B7 - 69 km, 3900 m
převýšení byly prostě šílené! Přesto, nebo právě možná proto jsme opět tvořili
četný běžecký houf s devíti masochisty – Berďa, BOBika, Deni, Fido, Ivon, Jarek,
Lenia, Martin a Ruda.
7:00 jedééém! Běžím
si na pohodu, první lístek si naprosto užívám, oblast Bílého Kříže vůbec
neznám, tak se aspoň kochám
. Uteče to jako voda, poprvé na Lysé, trochu se
bojím, že jsem to přece jen přepískla s letními kraťásky a tričkem s krátkým
rukávem, všude mlha a chladno. Hážu na sebe druhé tričko, doplňuji ionťák, cpu
se tatrankami a tak aspoň pokecám s Alicí na občerstvovačce, až mě musí
vyhánět
. Lucka prosviští kolem mě, to už je na občerstvovačce i Jarek a ségra,
která to valí kkusek za náma. Od té doby se držím s Jarkem, tempo má parádní,
tak si mám zase s kým povídat
. Je to fajn, gentlemansky mi vždy nabídne
podržení hůlek, zatímco se snažím vytáhnout ionťák... Prostě super parťák! 
Seběh do Krásné nehrotíme, jdeme si svoje, přece jen nemáme ještě
ani jeden lístek a sil je třeba pošetřit do
druhého stoupání na Lysou. Taktika tedy výborná, do kopce to docela
fičíme, i když našich slov razantně ubívá. Opět na občerstvovačce, tentokrát se
cpu melounem a teprve tady se začíná projevovat postupující únava. Těžký seběh
klasicky lysacupisticky Mazákem a běh k Šanci a odtud zase do toho kopce.
Tady asi mám trochu krizi, ale nadopuji se gelem a za chvíli to je zase fajn. Nahoře
opět a znovu meloun, není lepšího občerstvení ...
A zase ten seběh ... tady už trochu trpím, pravý zevní
kotník se ozývá, míjíme hang, celé údolí obtáčíme po zelené. Je už pořádné
horko, čeká nás poslední výplaz a tak hážu kšiltovku u korýtka do vody a trochu
se chladím. Do kopce to přece jen ještě stále jde, i když už mám co dělat,
abych stíhala nožkama kmitat stejně rychle jako Jarek. Nahoře ani není tolik
radosti, vím, že se kotník při seběhu ozve a ozve se hodně a že mě teda čeká to
nejhorší, dlouhý seběh do Visalají. Jarek fičí dolů rychleji, nakonec se tam nějak
doklopýtávám i já, 3,5 km před cíle potkávám taťku, povzbudí mě to, vím, že to
mám za pár ... přesto odpočítám snad každý metr ... 200 m do cíle, poslední
kopeček, 100m do cíle, slyším Hudyho a probíhám modrým koberečkem. Skoro jako
při předávání Oscarů
Hážu tedy úsměv i pro fotografy
. Mám radost
obrovskou, utíkám hned za Jarkem, poděkovat svému parťákovi!
Čas 9:31:12, naprostá spokojenost. Jarek už je pár minutek
v cíle (9:28:42), Ivon přibíhá cca za 35 minut (10:06:31). Mířím konečně
do sprchy, tříská se mnou zima a těším se na večerní relax.
Odhadem našich časů jsem se netrefila, ale stejně tak nám nevěřili
dle odhadu času ani jiní, že BOBika!!!
Ségru podcenit o více než dvě hodiny???
Když už budeš příště kafrat, tak se koukni nejdříve na svůj tip! 
Vyhlašování je už je takovou třešničkou na dortu, se ségrou
si podělíme první dvě místa, Lenia naprosto ovládla kategorii zralých žen
(10:48:38), bereme tedy tři placky
. Sedíme do noci, slavíme, kecáme, po delší době si opravdu
užívám parádní víkend!
Největší uznání proto patří Luďovi a všem organizátorům. Už
teď se těším na druhý ročník, asi jen Lysacup má stejně úžasnou atmosféru a kouzlo
jako Lysohorský čtyřlístek. DĚKUJEME!
24 (1). Deni 9:31:12
36 (2). Ivon: 10:06:31
43 (4). Lenia 10:48:38
52. Ruda 11:17:47
67. Martin 11:46:52
82. Fido 12:40:57
92. Berďa 13:12:27
Bylo nás pět - Městský běh Karvinou
V sobotu 13. 7. 2013 se konal další ročník již tradičního Městskéhu běhu Karvinou (10 km). Počasí vyšlo ideálně. Nepršelo, nefoukalo a hlavně nebylo vedro. Prostředí bylo jako vždy moc příjemné a organizátoři připravili opět krásný závod za účasti téměř dvou set běžců. Z VZS nás bylo na závodě pět - Lenia, Sabina, Poky, Martin a já. Poky s Martinem po startu hned vyrazili stíhat čelo, já si pomáhal s Leniou a Sabča si vychutnávala běh na čtyři okruhy po náměstí a městským parkem kousek za námi. S časy jsme byli všichni spokojení a Lenia navíc svůj výkon korunovala 2. místem v kategorii. A to byla cca 9,8 km první, ale v závěru ji přespurtovala jiná stejně věkově kategorizovaná žena. Vyhlášení jsme pak spláchli pivem či dvěma a jeli jsme domů.
Naše časy:
Poky - 36:41
Martin - 41:39
Berďa - 44:37
Lenia - 44:46
Sabča - 52:08
Výsledky
Fotky: MK Seitl
Naše časy:
Poky - 36:41
Martin - 41:39
Berďa - 44:37
Lenia - 44:46
Sabča - 52:08
Výsledky
Fotky: MK Seitl
Běh olympijského dne 2013
Za nepříznivého počasí se dne 26.6.2013 konal 24. ročník běhu olympijského dne. Ve slabém a vytrvalém dešti se v Ostravě Porubě u stadionu Arrows sešlo 148 běžců a běžkyň. Za náš oddíl jsme přišli v této sestavě: Stoša, Jarek, Bobika a Django. Berďa měl sice také běžet, ale nakonec nás přišel aspoň povzbuzovat. V cíli nás pak uvítal i samotný prezident klubu Koudy, který chtěl zřejmě přiběhnout než budeme v cíli, ale asi teď trénuje pod své možnosti anebo my jsme byli tak strašně rychlí.
Start byl v 17:00 a jako zázrakem alespoň přestalo pršet. Nicméně zastříkáni jsme byli slušně, protože bláta a kaluží bylo v některých úsecích dost. Trasa byla klasická, i když poněkud zkrácená o kolečko na stadiónu. Mě se běželo fajně, do kopca jsem valil, po rovině též a z kopca jsem byl jak nespoutaný. Vítězem závodu se stal polák Robert Antczak v čase 29:29, já jsem skončil celkově 19. v čase 33:05, další byl Jarek 36:03, Bobika 36:29 a Django 39:45. V ženách zvítězila Adéla za 34:04.
Po závodě jsme počkali na vyhlášení výsledků a tombolu, ve které jsme jako oddíl měli 50 procentní úspěšnost. Ze čtyř účastníků dva brali hodnotné ceny. Tož fajny den no ni?
Start byl v 17:00 a jako zázrakem alespoň přestalo pršet. Nicméně zastříkáni jsme byli slušně, protože bláta a kaluží bylo v některých úsecích dost. Trasa byla klasická, i když poněkud zkrácená o kolečko na stadiónu. Mě se běželo fajně, do kopca jsem valil, po rovině též a z kopca jsem byl jak nespoutaný. Vítězem závodu se stal polák Robert Antczak v čase 29:29, já jsem skončil celkově 19. v čase 33:05, další byl Jarek 36:03, Bobika 36:29 a Django 39:45. V ženách zvítězila Adéla za 34:04.
Po závodě jsme počkali na vyhlášení výsledků a tombolu, ve které jsme jako oddíl měli 50 procentní úspěšnost. Ze čtyř účastníků dva brali hodnotné ceny. Tož fajny den no ni?
Olomoucký ½ maraton – 22.6.2013
Hurá, tak je to tady! Můžu popsat dojmy ze svého prvního
půlmaratonu:-). Sice bych měla spíše zavařovat třešně a dělat
marmeládu, ale jsem ještě plna zážitků.
Na půlmaraton jsem se rozhodla přihlásit někdy po Vánocích.
Měl to být vrchol mého běžeckého úsilí v roce 2013. Vyhodnotila jsem si,
že cca 4 měsíce trošku systematického tréninku by mohly stačit na to, abych
trať uběhla.
Ale jak už u mě bývá zvykem, před závodem se vyskytly potíže
– nejprve v podobě nucené cca 10 denní běžecké přestávky, kterou jsem
strávila s našim Adriankem v nemocnici. Bylo to pro mě velmi náročné
období a běhání se posunulo někam hodně dozadu (kdo zažil – pochopí :-(). Dále začaly ty
šílené vedra, ve kterých jsem nebyla schopna vůbec fungovat, pak se samozřejmě najednou ozvaly všechny mé
bolístky, ploska, kyčel, záda...a ještě se mi zablokovalo žebro.
Rozhodla jsem se bojovat a tak v sobotu sedím v Berďově novém autě a fičíme směr
Olomouc. Deni a Ivon se připojily, aby nás povzbudily a jako čerstvé magistry
se rozloučily s Olomoucí. BOBici už byli na místě od pátku, samozřejmě
musí mít vždycky něco EXTRA:-).
Počasí se mělo umoudřit, ale slibovaných 25 stupňů to není. V Olomouci je
vedro. Kačenka nám zorganizovala zázemí u kamarádky Katky (Buri), takže párkrát
objedeme město a s pomocí navigace dorazíme na místo. Zašli jsme na Expo pro čísla. Já na vše
hledím jako zjara a holky i Berďa mě trpělivě zasvěcují do tajů a vychytávek
takových velkých akcí.
Kolem šesté hodiny jdeme do centra. Už to tam vře. Nervozita
pomíjí a je mi všechno jedno. Snažím se užít si tu atmosféru. Rychle se
vyfotíme, loučím se s ostatními a mířím ke koridoru „E“. Tam se potkávám s vodičkou
na 2:30. Zvažuji, zda s ní běžet. Cítím se ale spíše tak na 2:20. Pak
zazní výstřel, hraje Vltava, lidé křičí a tleskají. Mám slzy v očích a je
mi líto, že tu nemám nikoho z rodiny. Modrý balónek
s 2:30 mi přijde pomalý a tak si běžím svým tempem, nechci se
nechat strhnout davem. Trať se mi líbí, nostalgicky vzpomínám na svá studentská léta, noční pařby,
ranní nevolnosti před zkouškami… Cca na 10. km přichází krize, nohy běží, co je
však horší, chce se mi strašně na WC. Střeva pracují a je mi špatně. Cítím, že
budu mít průjem. Vzpomenu si na Stošův článek a detailní popis jeho
vyprazdňovacích pochodů…taky na slova mého kamaráda, že před závodem je potřeba
se pořádně vysr.t! Tady jsem to asi neodhadla, každopádně do TOIky se mi
nechce, bojím se, že bych se už nerozběhla. Tak tedy bojuju, i když vím, že do
cíle zbývá ještě hodně. Na občerstvovačkách se bojím napít, aby se to ještě
nezhoršilo. Zbytek cesty myslím jen na tu modrou budku v cíli. Mám před
sebou poslední 2 km. Už jsem v centru a vím, že doběhnu. Dobíhám v čase
2:12:13. Okamžitě mířím víte kam, pak za Kačenkou, která mě čeká na smluveném
místě. Jsem šťastná a tak trochu mimo. Na krku mám medaili, které si moc cením,
protože je poprvé moje VLASTNÍ!
Vyrážíme pěšo směrem k „našemu“ bytu, začíná mi být špatně.
Po sprše je mi ještě hůř, zima a špatně od žaludku. Ani se neveselím s ostatními.
Berďa se ještě provokativně nabízí, že mi skočí na afterparty pro guláš a
věnuje mi i svou porci. Jdu si lehnout. Před půlnocí mě vzbudí a chystáme se k odjezdu.
BOBika mě zavede k autu, holky mi dají sáček a jedeme. Berďa mě dovezl k rodičům,
moje kroky vedou opět na záchod, kde s přestávkami zůstávám až do pondělka…tak
nevím, že by nějaká VIROZA???? Mrzí mě, že jsem si tu pozávodní atmosféru nevychutnala.
Omlouvám se také všem za svou indispozici a věřím, že v Košicích to zvládnu
lépe. I přes ten závěr to byl krásný závod, příští rok se určitě, pokud zdraví dovolí, vrátím!
Abych nezapomněla: Berďa
1:43:30, Kačenka 1:45:25. Super časy, gratuluji! Bob běžel bez čísla asi s Kačkou,
Deni a Ivon běžely jen JAKO, jinak skvěle fandily! Děkuji všem za
podporu, hlavně Djangovi, Beatce a Adriankovi, že mi dávali párkrát v týdnu opušťák!
P.S. Všimněte si, že jsem v článku nepoužila ani jednou
slovo PROBLÉM:-)...a
že jich bylo!!!
XTREME TRIATHLON BRUŠPERK 2013
Datum: 14.6.2013
Účast: Poky, Stoša, Bobika, Dan, Malča, Ruda, Koudy, Kačka
V sobotu dopoledne se v Brušperku u přehrady konal jubilejní 10. ročník extrémního triatlonu. Startovalo se až v 11 hodin, ale já jsem se dostavil o více než hodinu dříve, abych si v klidu vše nachystal. Do Brušperku jsem se vrátil po roční pauze a marně jsem doufal, že pořadatelé konečně připraví cyklistickou trať tak, abych nespadl z kola. Měl jsem totiž půjčenou velmi slušnou mašinu od Orlíka. Plavání bylo beze změn, zde jsem chtěl akorát vylepšit čas a zaplavat pod 13min., což se povedlo. Za oddíl nás přišlo bojovat celkem dost, včetně jedné ženy Kačky. Počasí bylo velmi teplé, takže jsem neměl obavy, že by voda byla studená. Někteří zkušení triatlonisté ovšem neoprény použili.
V 11:00 se tedy odstartovalo z břehu a vydal jsem se na 800m plavecký úsek. Nejdříve to šlo v pohodě s dýcháním na každý třetí záběr, ale na obrátce jsem trochu zrychlil a dýchal dle potřeby. Z vody jsem vylezl na 19. místě, kousek za Koudym a Malčou. Na kolo vyrážím svižně a snažím se dohnat Malču, abych s ním udržel tempo. Hned na začátku míjíme Koudyho, který u krajnice provozoval servisní prohlídku. Nikdy není pozdě. Brzy předjíždím Malču, jenomže v lesíku v blátíčku přichází první pády a propadám se pořadím. Jsem celý od bláta, kolo taky zmazané a v jednom prudkém stoupání, stejně musím po svých a tlačit. Za lesíkem už to celkem jde. Střídá se různý terén, kopečků není moc a v klidu vjíždím do druhého kola. Brzy mě dohání Bob. Vím, že se musím zkusit udržet, jinak nebudu mít opět šanci. To byl druhý cíl: udržet Boba pokud mě sjede, případně zkusit zabojovat v běhu. Bobika má pekelné tempo, musím šlapat naplno, ještěže to je už druhé kolo. Nakonec mi ujíždí skoro o 200m a získává cenný náskok do běhu. Osamocen vbíhám na běžeckou část, nohy mám dřevěné, ale prostě musím. Už mám Boba na dohled, ale stahuju velmi pomalu. Až v kopečku nad schody jdu konečně před něj. Ale cítím, že jsem pomalý a slábnu a hlásí se první křeče. S Bobem předbíháme dva borce, pak jde na chvíli vpřed Bob, já se vzpamatuji až při mírném seběhu. Jenže trasa se prudce stočí a zase do kopečka. Au au, další náznak křečí a Bobika jde zase vpřed. Musím uviset jinak jsem v pytli. Pak je dlouhý seběh k přehradě a rovinatý asfaltový závěr. Natahuju nohy abych protáhl zadní stehna, zároveň tím zrychluji a dostávám se zase před Boba. Potom snad už získávám rozhodující náskok a dotahuji borca před sebou. Blíží se cíl, snažíme se finišovat, ale pro mě je to už taková ta poslední křeč před smrtí. Konečně hotovo, hned se klidím ke straně a padám na zem, protože mám celkem mžitky před očima. No to byl zase extrém.
V cíli vyhlížíme s Bobikem další kamarády, všichni jsou hustě zablácení, ale šťastni, že to mají za sebou. V celkových výsledcích jsme jako tým získali dvě druhé místa v kategorii a to zásluhou Pokyho a Kačky. Takže další úspěšný závod je za námi.
Výsledky a fotky na stránkách XTB.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






