JESENICKÝ MARATON 2012

     V sobotu ráno dne 25.8.2012 se po roce vracím na Skřítek, odkud autobusem vyrážím s ostatními maratonci a horskými nadšenci do Ramzové na start 4.ročníku Jesenického maratonu. Letos panovalo chladnější počasí, ale určitě jsem byl rozhodnutý běžet pěkně nalehko, protože dobře vím, že stoupání na Šerák pořádně zahřeje. Tentokrát jsem za VZS sám, což mě dost mrzelo, protože původně někteří o tom přemýšleli. Za spřízněné duše oddílu však mohu jmenovat alespoň Maria a Jemela, a dále i Aboša, který se účastnil 1.ročníku Yes!půlmaratonu.
     Na Ramzové jsme byli před devátou, takže jsem měl dost času na registraci, převlékání, doplnění tekutin, balení věcí, přichystání batůžku s povinným vybavením atd. Foukalo dost silně a chvílemi jsem se třásl zimou i přesto, že jsem se zabalil do dvou triček. Pak už jsem jen naložil věci do vozidla organizátorům, poslechl jsem si výklad tratě a šli jsme na start. Na startu stojím s Jemelem a Mariem. Po delší době běžím s hodinkama, tak chystám stopky. Odstartovali jsme přesně v 10.00.
     Vyrazil jsem rozvážným tempem, začínáme rovinkou, pak se různě střídá mírné stoupání i klesání, po dvou kilometrech začíná to pravé, ořechové stoupání na Šerák, kde poprvé přecházím do chodeckých pasáží, nijak nekvaltuju a držím si solidní tempo. Až někde pod vrcholem jde přede mě Jemel i Mario, zřejmě totiž pořád byli v těsném závěsu. Kdykoli se trochu narovnal terén okamžitě jsme přecházeli do klusu.  Na první občerstvovačce dávám hrst rozinek, půlku banánu a ionťák. Cítím se v pohodě a chutná mi. Běžíme dál na Keprník, sleduji kluky, Jemel výborně tahá do kopce ať  už krokem nebo klusem, při seběhu se vpřed řítí Mario a získává malé náskoky. Pak jsem šel dopředu i já a táhl skupinku několika běžců na ČH sedlo. Následovalo další občerstvení na sedle, opět dávám banán, iontový nápoj a vodu. Zdržel jsem se krátce a s malým náskokem vyrážím dál. Běžím po vrstevnici s minimálním stoupáním, povídám si s jedním kolegou s B7 a LH24, pak dobíhám dalšího borce a pomaličku vyrovnaným tempem běžím stále vpřed. Ještě před Švýcarnou mě opět dotahují kluci, ale na občerstvení na Švýcarně jsme s Jemelem první a Mario nabral malou ztrátu. Dobře vím, že se blíží výběh na Praděd, který jsem schopen celý běžet. Běžíme s Jemelem vedle sebe, občas prohodíme pár slov. Péťa vytáhl škvarky se solí, nabídl mi, já měl trochu obavy, že to nemám vyzkoušené, jestli žaludek snese, tak jsem raději dal anticramp. Přichází zatáčka a výšvih na Praděd. Konečně jsme viděli borce před námi, jak jsou hezky seřazeni jednotlivě v určitých odstupech, ale mi jsme byli solidní tandem a vzájemně jsme se táhli. Otočili jsme na Pradědu a sbíháme. Potkáváme s několika minutovým odstupem Maria, vzájemně jsme se povzbudili a běželi dál. Až k Ovčárně stahujeme nějaké borce. Zde je poslední občerstvení, zase zhltnu banán, pár rozinek a ionťák. Žaludek funguje dokonale, dobře trávím, cítím stále energii, jen malinko bolí chodidla. Přichází stoupání na Petráky a Vysokou holi, mám respekt, protože loni jsem se tam potrápil. Kupodivu předbíhám tři kolegy a odpoutávám se od Jemela. Nahoře dost fouká a je mlha, zataženo. Běžím slušné tempo a stahuji další lidi. Nijak se neotáčím, jen si říkám, že tam Petr zřejmě s malou ztrátou někde je. U Jelení studánky vysrknu kelímek vody a valim dál. Z camelbacku jsem postupně cucal doušky vody a bez doplňování mi ten necelý 1litr vydržel až do cíle. Po celou dobu bylo chladněji, takže zřejmě jsem neměl takové ztráty tekutin, jako když běžím v horku. Doběhl jsem opět nějaké dva kluky na Ztracených kamenech a zahájil poslední seběh. Je to tam dost kamenité a už to opravdu cítím v každém prstu jako bych byl bos. Níže v lese slyším za sebou, jak mě někdo slušně sbíhá. "Tak to asi Stošo doběhnem spolu?!" slyším. "Ty vole čau" volám. A jsme opět s Jemelem v tandemu a dá se říct, že ještě o něco zrychlujeme. Už se blížíme na Skřítek, já vnímám dost silný nával euforie, vyčerpaní jsme dost, ale stále s úsměvem. Protahujeme krok a bok po boku finišujeme. Posledních 100m spojujeme ruce: "Tak pojďme za Majkla!!!", na cílové čáře, zvedáme ruce vysoko a prožíváme si to jako vítězové. Tady je totiž přece každý vítěz.
     V cíli pak probíhaly vzájemné veselé gratulace s ostatními běžci a nadšené povídání o průběhu závodu a podobně. Dali jsme si sprchu, masáž dolních končetin, gulášek a pivo. Tož to byla pohodička, jakou si vždy po takovém závodě rád dopřeji. S Jemelem máme shodný čas 4:12:37, já se zlepšil o necelých 27 minut a Petr o cca čtvrt hodinku. Mario běžel poprvé a hned za 4:27:44. No a Aboš v půlmaratonu celkově devátý za neuvěřitelných 1:46. Za zmínku stojí výkon Jardy Hrabušky 4:37:08 a 2.místo v kategorii, se kterým jsem vlastně cestoval tam i zpět. No a celkový vítěz již tradičně Marek Procházka v traťovém rekordu za 3:27:08.  Závod se mi strašně moc líbil. A hodně moc doufám, že příští rok nás z VZS bude více.

foto+výsledky: http://leszczynski.rajce.idnes.cz/Jesenicky_maraton_2012/