DRÁSAL 2011

V sobotu 2.7.2011 se konal již 18. ročník bikemaratonu Drásal, nejstaršího maratonu na horských kolech u nás. Dlóhé Drásal, to je 115 km přes Hostýnské vrchy s převýšením 3200 m. Loňská premiéra mě natolik vzala, že jsem neváhal a opět se přihlásil.

Zhruba týden před startem jsem se začal důkladně zajímat o počasí. Prvotní předpověď vypadala pozitivně, před víkendem se chystal jemný déšť – paráda, říkám si, alespoň se nebude prášit… Čtvrteční informace v médiích o lokálních záplavách v Bystřici pod Hostýnem a stržené vozovce mezi Brusným a Rusavou mě již poněkud zneklidnily. V pátek jsem střídavě plnil pracovní povinnosti, koukal z okna na neustávající déšť, bedlivě kontroloval weby s předpovědí počasí a pročítal diskuze, kde „zasvěcení“ radili, zda jet či nejet a proč. Veškeré tvrzení o tom, že vyrazit na trať plnou bláta je zdraví i kolu nebezpečné, mě jen utvrzovali v tom, že prostě vyrazit musím.

V pátek odpoledne déšť ustal a tak jsme vyrazili směr Holešov na prezentaci a poté směr Zlín na nocleh. Noční bubnování na římsu mě neodradilo a 7:45 jsem stál na startu. Ozval se startovní výstřel a bezmála 500 odvážlivců vyrazilo vstříc nástrahám Hostýnských vrchů. Průjezd Holešovem má skvělou atmosféru, spousta lidí v ulicích, mávají, povzbuzují, točí řehtačkama a různě skotačí, jen aby nám dodali odvahy. Po chvíli lidí ubývá a začíná se stoupat a stoupat a stoupat pak rychle klesat do Rusavy, kterou profrčíme za opětovného povzbuzování místních a opět nahoru a nahoru a nahoru, mineme Hostýn a pak zase rychle dolů do Chvalčova a zase nahoru a nahoru a nahoru na první občerstvovačku na Tesáku. Zde už to nebyla taková přehlídka pestrobarevných dresů jako na startu, většina závodníků už jela v hnědých barvách. Poté opět nahoru na Kelčský javorník ( nejvyšší bod trasy 858 m n. m. ) a zase dolů do Rajnochovic a zase nahoru, kdy za občerstvovačkou Lázy ( na Lázech, v Lázech, u Lázů ???? ) byl ten mazlavý, hnědý hnus natolik dotěrný a přítulný, že jsme raději volili příjemnější cestu bujným, smrkovým porostem. Pak to bylo opět několikrát nahoru, dolů až do Bystřičky. Na 56 km jsme byli téměř v polovině trati a byla zde možnost občerstvit nejen sebe, ale i řazení, které v té době již mírně protestovalo. Při pohledu na frontu ke kanystru s vodou jsem se rozhodl neztrácet čas a vyrazit dál za pískotu zadní brzdy a cvrlikání řetězu. Rovinatý, asfaltový úsek proti proudu řeky Bečvy byl celkem příjemný, po pár kilometrech následovala ostrá pravá a vzhůru do kopce. Na kopci jsem kolo svěřil pořadatelům, kteří můj stroj dokonale očistili a namazali, takže dalších pár kilometrů jsem jel „bez muziky“. Nicméně, zanedlouho další bahenní lázeň opět naladila duet zadní brzdy a řetězu, kterou přerušila občerstvovačka na Trojáku, cca 79 km ( možná občerstvovačky zmiňuji až moc často, ale ten chleba se sádlem a škvarkama byl prostě luxusní ). Po občerstvení následoval defekt zadního kola, sólo pro cvrlikající řetěz a nasledný duet cvrlikajícího řetězu s pískající přední ( pro změnu ) brzdou. K „odcházejícímu“ materiálu se přidaly také nohy, takže zbytek závodu jsem už trpěl….předposlední občerstvovačka Fryšták, poslední delší stoupání, pár vlnovek, sjezd do Dobratic, úspěšný únik pronásledovateli a vytoužený cíl….

V celkovém pořadí jsem obsadil druhé místo ( za skupinou 272. Závodníků ):-), v čase 8:48:03. Proti loňsku jsem si pohoršil o více jak 20 minut, snad vinou horších podmínek. Drásala jsem jel podruhé a tak nějak mi začíná přirůstat k srdci, trať, atmosféra, diváci kolem, zabezpečení pořadateli, všechno perfektní. Nakonec i to počasí ( v porovnání s pátkem a nedělí ), vyšlo ideálně.

Na závěr, díky Majdě, která mě, i přes mé hrdinské prohlášení – „Jak to nedám pod 8 hodin, tak jedu domů na kole.“, vzala autem domů ( ale příští rok to pod 8 dám ).

Ruda






po startu ještě všichni v čistém











v cíli už to bylo horší